Psychika v těhotenství

Matrescence a patrescence: jak se stáváme rodiči

O proměně, kterou prožívá miminko, ví každý. O paralelní proměně obou rodičů — matrescenci u matky, patrescenci u otce — nemluví téměř nikdo. A přesto je hluboká, měřitelná a zcela normální.

Mgr. Tereza Sladká 30. dubna 2026 9 min čtení

Dnes si popovídáme o změnách. O jedné z nejhlubších proměn, kterou v dospělém věku člověk může prožít — a kterou paradoxně téměř nikdo nepojmenovává. Vlastně o dvou proměnách, které se odehrávají paralelně. U matky se jí říká matrescence. U otce — a to je relativně nové — patrescence.

Obě probíhají tiše, mimo lékařské zprávy, mimo přípravné kurzy, mimo většinu rozhovorů kolem těhotenství a porodu. A přitom v období kolem narození dítěte se nemění jen miminko. Mění se i ti dva dospělí, kteří se kolem něj učí žít.

Začneme tím, co už dnes umíme alespoň trochu popsat: matrescencí.

Matrescence — slovo, které v češtině nemáme

Anglicky se mu říká matrescence. Český ekvivalent zatím neexistuje. A přesto vystihuje něco, co prožívají miliony žen — jen velmi málo z nich má pro to slovo.

Pojem poprvé použila americká antropoložka Dana Raphaelová v roce 1973 — mimochodem ta samá žena, která ve stejné době v angličtině zpopularizovala slovo „dula“. Raphaelová pozorovala ženy v různých kulturách a všimla si něčeho, co bylo do té doby v odborné literatuře téměř bez označení: období po porodu je u člověka tak hluboká psychologická a sociální transformace, že se dá přirovnat k pubertě. Adolescenci běžně používáme — máme pro ni knížky, učí se o ní ve školách, mluví o ní rodiče i učitelé. Pro analogickou proměnu po porodu jsme ale dlouho neměli nic.

Pojem zapadl na čtyřicet let.

Cesta jednoho slova (a pak druhého)

Jak pojem matrescence postupně dorazil do širšího povědomí — a jak na něj v posledních letech navázal jeho mužský protějšek.

73
1973
Dana Raphaelovápoprvé používá pojem matrescence
08
2008
Aurélie Athanováoživuje pojem na Columbia University
17
2017
Alexandra Sacksováho šíří esejí v NYT; Hoekzema měří mozek matek
23
2023
Martínez-García a Saxbepoprvé popisují měřitelné změny u otců

V roce 2008 pojem krátce oživila klinická psycholožka Aurélie Athanová z Columbia University. Do širšího povědomí ho ale dostala až americká reproduktivní psychiatrička Alexandra Sacksová v eseji The Birth of a Mother, kterou v roce 2017 napsala pro The New York Times. Esej se virálně rozšířila. Pojem matrescence se najednou objevil v podcastech, knihách, terapeutických pracovnách. A miliony žen měly poprvé v životě jazyk pro to, co každý den prožívaly.

Co Sacksová říká? Že stejně jako adolescent zažívá současně růst, hormonální bouři, identitní zmatek a posun v sociálních rolích — přesně tohle prožívá i žena po porodu. Hormonálně. Tělesně. Identitně. Sociálně. A zatímco od adolescenta to nikoho nepřekvapuje, od ženy po porodu se očekává, že bude vyrovnaná, blažená a okamžitě „funkční“.

Důležité je toto: matrescence není nemoc. Není to poporodní deprese. Je to normální vývojová fáze, kterou každá žena po porodu prochází — některé těžce, některé lehce. Ale jako u puberty: nejde o to, jestli to bude příjemné. Jde o to, že se to bude dít.

A teď ten paradox: matrescence postihne přibližně polovinu světové populace v určitém okamžiku života. A přesto o ní gynekologové s těhotnými ženami nemluví. Porodní asistentky o ní nemluví. Partner o ní obvykle nikdy neslyšel. A sama matka neví, jak svoje vnitřní prožitky pojmenovat.

Když pak řekne „já se necítím jako já“, ozvou se kolem ní typicky dvě reakce: buď „to bude lepší“ (přehlížení), nebo „možná máš poporodní depresi“ (medikalizace). Někde mezi tím — celá normální zkušenost matrescence — je prázdné místo, pro které dosud nemáme slovo.

Nikoho nepřekvapí, že je adolescent zmatený. Nikdo neřekne třináctileté dceři: „Co s tebou je, vždyť máš nové tělo, raduj se.“ Ale matce — která prochází stejně velkou proměnou — to říkáme úplně běžně. „Vždyť máš zdravé miminko, co bys chtěla?“

Žena, která právě porodila, není stejná žena jako před pár měsíci. A není to tím, že by „byla unavená“. Je to mnohem hlubší. Podívejme se, co se v ní vlastně mění.

O tom se mluví nejvíc — a přesto většinou jen velmi povrchně. Změny prsou, břicha, hormonální chaos, krevní ztráty, případně poranění z porodu. Kojení, které mění celý denní režim i samotnou chemii těla. Spánek, kterého je (v dobré variantě) polovina toho, co před porodem.

Tým vedený Elselinou Hoekzemou na barcelonské Universidad Autónoma udělal v roce 2017 přelomovou studii. Ženy nascanovali na magnetické rezonanci ještě před otěhotněním a pak znovu krátce po porodu. Co viděli? V určitých oblastech mozku — zejména těch, které mají co dělat se sociálním poznáváním, empatií a teorií mysli — došlo k úbytku šedé hmoty. Změny byly tak významné, že algoritmus uměl s vysokou přesností odlišit mozek matky od mozku ženy bez dětí. A — pozor — tyto změny přetrvávaly i dva roky po porodu.

Úbytek šedé hmoty zní hrozivě, ale výzkumníci ho interpretují jinak: jako specializaci. Mozek se „přečesává“, aby byl efektivnější v tom, co žena teď nejvíc potřebuje — porozumět nemluvněti, číst jeho signály, předjímat jeho potřeby. Stejný princip, jaký vidíme u adolescentů během puberty.

Takže ano, doslova: porodem se ženě mění mozek. Nejde o pocit. Jde o měřitelnou neuroanatomickou skutečnost.

Sacksová pro to má termín push and pull — emoční přetahování. Žena cítí silné pouto k dítěti a zároveň smutek za sebe samou před dítětem. Touhu být dobrou matkou a zároveň vztek, že ta role pohltila všechno ostatní. Lásku — a občas záblesk, že by chtěla aspoň hodinu být tím člověkem, kterým byla před rokem. A pocit viny za všechny tyto pocity zároveň.

Najednou je „matka“. Lidé na ni mluví jinak. Pracovní trh ji vidí jinak. Vlastní matka jí najednou může vyprávět věci, které jí nikdy předtím neříkala. Cizí lidé jí dávají rady. Jejího těla se dotýká více lidí najednou — kojené dítě, partner, matka přijíždějící na návštěvu, sestra v poradně. A ona sama může mít pocit, že už nepatří jen sobě.

To všechno se děje najednou. A od ní se očekává, že bude šťastná.

A co otec? Patrescence — proměna, kterou jsme si ještě ani nezvykli pojmenovávat

U ženy alespoň díky pojmu matrescence dnes víme, co pojmenováváme. Pro muže existuje analogický pojem — patrescence — ale je to mladý termín a oblast výzkumu, která se teprve formuje. Není přehnané říct, že roste přímo před našima očima.

Dlouhá léta totiž převládala v odborné literatuře jednoduchá představa: muž se otcem stává sociálně, ne biologicky. Naučí se přebalovat, naučí se rozeznat hladový pláč od unaveného, časem si přivykne. Žádné tělesné ani neurologické změny u něj přece probíhat nemohou — vždyť nebyl těhotný.

Tato představa už dnes neobstojí.

Jednu z nejvýznamnějších studií posledních let publikoval v roce 2023 mezinárodní tým, na kterém spolupracovaly dvě laboratoře — neurovědecká skupina vedená Susanou Carmonou v madridském Instituto de Investigación Sanitaria Gregorio Marañón a NEST Lab Darby Saxbe na University of Southern California. První autorkou studie byla doktorandka Magdalena Martínez-García. Výzkumníci propojili dva nezávislé vzorky — španělský a kalifornský — a celkem zhruba čtyřiceti mužům naskenovali na magnetické rezonanci mozek během partnerčina těhotenství a pak znovu několik měsíců po narození dítěte.

Výsledek překvapil i řadu odborníků samotných: u mužů se objevily měřitelné strukturální změny v mozku.

Mozek matky vs. mozek otce — paralelní proměna

Co se v období kolem porodu mění v mozku obou rodičů. Změny u otce jsou menší, ale jdou stejným směrem.

Matka

Rozsáhlejší přestavba

  • Kortexvýrazný úbytek šedé hmoty
  • Default mode networkspecializace na sociální poznávání
  • Podkorové strukturyzměny i v hlubších oblastech
  • Hormonální základproměnu pohánějí hormony těhotenství
Otec

Menší, ale stejnosměrná

  • Kortexúbytek v průměru o ~1 %
  • Default mode networkstejná oblast jako u matek
  • Vizuální systémoblast unikátně významná u otců
  • Zkušenostní základrozsah souvisí s časem stráveným v péči
Změny u otců jsou menší, soustředí se do mozkové kůry — ale jdou stejným směrem a do překvapivě stejných oblastí jako u matek.

Konkrétně docházelo k mírnému úbytku šedé hmoty v mozkové kůře — tedy ve vnější vrstvě mozku, která zajišťuje vyšší kognitivní funkce. V průměru přibližně o jedno procento. Změny byly menší než u matek, ale směřovaly stejným směrem a postihovaly velmi podobné oblasti. Soustředily se přitom do dvou neuronových sítí.

První z nich je takzvaná default mode network — síť, která se aktivuje, když přemýšlíme o druhých lidech, vciťujeme se do nich, představujeme si, co prožívají, snažíme se rozumět jejich vnitřnímu světu. Právě v této oblasti probíhají také nejvýraznější změny u žen po porodu. Mozek nového rodiče se, jak se zdá, „vylaďuje“ pro to, aby uměl rozumět miminku — drobnému, neverbálnímu, závislému tvorovi, jehož potřeby je třeba odhadovat z náznaků.

Druhá síť byla pro výzkumníky překvapením: vizuální systém. Tedy oblasti spojené se zpracováním toho, co vidíme. Autoři studie nabízejí hypotézu, že právě tyto změny mohou souviset se schopností otce „naladit oko“ na své dítě — rozpoznávat výraz jeho tváře, sledovat drobné pohyby, číst v něm únavu, hlad, zájem nebo dyskomfort. Otcovský mozek se, zjednodušeně řečeno, přestavuje proto, aby své dítě uměl vidět.

Co je na tom všem fascinující?

Za prvé

Mozek matky a otce se rodičovstvím nemění totožně, ale mění se paralelně. U matek jsou změny výraznější a zasahují i hlubší, podkorové struktury. U otců jsou menší, soustředí se do kůry — ale jdou stejným směrem. Vypadá to, jako by příroda u člověka počítala s tím, že o dítě se mají starat oba rodiče.

Za druhé

U matek velkou část proměny pohánějí hormony těhotenství. U otců tahle dimenze chybí — jejich změny souvisejí spíš se samotnou zkušeností péče. Navazující studie z roku 2024 to potvrzuje: čím víc se otec zapojuje, tím výraznější jsou změny v jeho mozku.

A to je vlastně hlavní pointa: mozek se formuje podle toho, co děláme. Platí to u matek. Stejně tak u otců.

Když tedy říkáme, že po porodu „prochází proměnou oba partneři“, není to jen metafora ani jen pocitová formulace. Je to neurobiologická realita, kterou dnes umíme změřit a popsat. Změnu prochází nejen vztah, nejen rodina, nejen každodenní rytmus dvou dospělých. Změnu prochází i jejich biologie — paralelně, asymetricky, ale prokazatelně.

A přesto: novopečenému otci to nikdo neřekne. Žádný lékař si ho v těhotenství partnerky nepozve k rozhovoru. Žádná knížka na nočním stolku ho neupozorní, že jeho mozek se chystá projít vlastní vývojovou fází. A on se — stejně jako matka — mění, aniž by věděl, že se mění.

Právě proto se dnes začíná o patrescenci mluvit jako o samostatném vývojovém období — analogicky k matrescenci. A je tu, myslím, oprávněná naděje, že za pět nebo deset let budeme mít o patrescenci podobně bohatou literaturu jako dnes o té mateřské proměně. Téma se rozjelo. A zaslouží si pozornost, kterou mu dosud nikdo nevěnoval.

Zdarma

Audiorelaxace pro klid v hlavě

Tři nahrávky, které vám pomohou zklidnit mysl, najít dech a zorientovat se v emocích kolem těhotenství.

Poslechnout zdarma
Zdarma

Bezplatný kurz pro těhotné

Pět praktických lekcí o tom, jak se zorientovat v psychice těhotenství a udělat první konkrétní kroky.

Začít kurz
Mgr. Tereza Sladká

Mgr. Tereza Sladká

Zakladatelka TěhoDuše · psycholožka · spisovatelka

Její profesní cesta začala u dětí a jejich rodičů – postupně si všímala, jak zásadní roli hraje období těhotenství v pozdějším fungování celé rodiny. Když tímto obdobím sama prošla, překvapilo ji, že v systému prenatální péče neexistuje komplexní psychologická podpora. To ji přivedlo k založení TěhoDuše. Je autorkou knih „Když slova bolí“, „Naučte se říct, co chcete“, „V pasti myšlenek“ a „Mámou v procesu“.

Zdroje
  1. Bridges, W. (2004). Transitions: Making sense of life’s changes (2nd ed.). Da Capo Press.
  2. Raphael, D. (1975). Matrescence, becoming a mother, a „new/old“ rite de passage. In D. Raphael (Ed.), Being female: Reproduction, power, and change (pp. 65–71). De Gruyter Mouton.
  3. Athan, A. M., & Reel, H. L. (2015). Maternal psychology: Reflections on the 20th anniversary of Deconstructing Developmental Psychology. Feminism & Psychology, 25(3), 311–325. doi.org/10.1177/0959353514562804
  4. Sacks, A. (2017, May 8). The birth of a mother. The New York Times. nytimes.com/2017/05/08/well/family/the-birth-of-a-mother.html
  5. Hoekzema, E., Barba-Müller, E., Pozzobon, C., Picado, M., Lucco, F., García-García, D., Soliva, J. C., Tobeña, A., Desco, M., Crone, E. A., Ballesteros, A., Carmona, S., & Vilarroya, O. (2017). Pregnancy leads to long-lasting changes in human brain structure. Nature Neuroscience, 20(2), 287–296. doi.org/10.1038/nn.4458
  6. Doss, B. D., Rhoades, G. K., Stanley, S. M., & Markman, H. J. (2009). The effect of the transition to parenthood on relationship quality: An eight-year prospective study. Journal of Personality and Social Psychology, 96(3), 601–619. doi.org/10.1037/a0013969
  7. Paternina-Die, M., Martínez-García, M., Pretus, C., Hoekzema, E., Barba-Müller, E., Martín de Blas, D., Pozzobon, C., Ballesteros, A., Vilarroya, Ó., Desco, M., & Carmona, S. (2020). The paternal transition entails neuroanatomic adaptations that are associated with the father’s brain response to his infant. Cerebral Cortex Communications, 1(1), tgaa082. doi.org/10.1093/texcom/tgaa082
  8. Martínez-García, M., Paternina-Die, M., Cardenas, S. I., Vilarroya, O., Desco, M., Carmona, S., & Saxbe, D. E. (2023). First-time fathers show longitudinal gray matter cortical volume reductions: Evidence from two international samples. Cerebral Cortex, 33(7), 4156–4163. doi.org/10.1093/cercor/bhac333
  9. Saxbe, D. E., & Martínez-García, M. (2024). Cortical volume reductions in men transitioning to first-time fatherhood reflect both parenting engagement and mental health risk. Cerebral Cortex, 34(4), bhae126. doi.org/10.1093/cercor/bhae126
Psychika v těhotenství

Druhé těhotenství po náročném prvním: Když se bojíte, že se to bude opakovat

Praktický průvodce pro ženy, které po traumatickém porodu, hospitalizaci dítěte nebo jiné těžké zkušenosti čekají další miminko.

Mgr. Tereza Sladká Duben 2026 12 minut čtení

Když test ukáže dvě čárky a místo radosti přijde panika

První, co možná pocítíte, není radost. Ale stažení v žaludku. Vlna paniky. Myšlenka: „A co když se to bude opakovat?“

Pokud váš první porod byl traumatický, pokud vaše dítě skončilo v inkubátoru nebo na JIP, pokud jste prožila ztrátu kontroly, strach o život – svůj nebo miminka – nebo pocit, že vás v nemocnici nikdo neslyšel, je naprosto pochopitelné, že nové těhotenství je víc než jen radostná zpráva.

Vaše tělo i psychika si pamatují. A to, že se bojíte, není slabost ani nevděk. Je to rozumná reakce na neobvyklou zkušenost.

9–50%
žen popisuje svůj porod jako traumatický
17%
rodičů rozvine po porodu PTSD
6,6M
matek ročně po celém světě má porodní PTSD
27%
rodičů vidí své dítě jako křehčí než ostatní

U rizikových skupin (předčasný porod, NICU) je výskyt PTSD až čtyřikrát vyšší. Ženy, které prožily traumatický porod, mají méně dětí celkem a delší interval mezi prvním a druhým miminkem.

Co se děje psychicky: čtyři vlny, kterými procházíte

Americká výzkumnice Cheryl Tatano Beck identifikovala v rozsáhlé studii s 35 ženami z různých zemí čtyři charakteristická témata, kterými ženy procházejí během těhotenství po traumatickém porodu (Beck & Watson, 2010).

Vlna 1
Vlna paniky
Strach z opakování přichází bez varování. Žena nemůže spát, plánovat ani se těšit.
Vlna 2
Strategizování
Snaha převzít kontrolu — hledání jiné porodnice, jiné porodní asistentky, jiného plánu.
Vlna 3
Úcta k porodu
Postupné budování vztahu k porodu jako k procesu, který lze prožít s úctou.
Vlna 4
Toužené uzdravení
Druhý porod má potenciál uzdravit — ale neumaže minulost. A to je v pořádku.
„Žádné krásné porody na světě nezmění to, co se stalo s mým prvním dítětem.“ — účastnice studie Beck & Watson (2010)

Druhý porod má potenciál ženu uzdravit i znovu zranit. To, kterým směrem se vychýlí, výrazně závisí na přípravě a podpoře (Beck & Watson, 2010; Hollander et al., 2017).

Když bylo první dítě nemocné: zvláštní kapitola

Pokud vaše první dítě strávilo čas na neonatologické JIP, mělo vážnou diagnózu, nebo byly komplikace, nesete s sebou dvě překrývající se traumata: traumatický porod a strach o život dítěte.

Co k tomu říká výzkum

  • Až 30–40 % rodičů dětí z NICU má symptomy PTSD ještě roky po propuštění (Schecter et al., 2020; Malouf et al., 2022).
  • Matky předčasně narozených dětí vykazují více úzkosti, deprese, hněvu a únavy než matky donošených dětí (Treyvaud et al., 2014).
  • Mateřská úzkost při propuštění z NICU je nejsilnějším prediktorem toho, jak bude maminka vnímat zdraví dítěte i o rok později (Allen et al., 2004).

Syndrom zranitelného dítěte

Tento koncept popsali pediatři Green a Solnit už v roce 1964. Po vážné nemoci nebo ohrožení dítěte v něm rodiče i nadále vidí „křehkou bytost“, i když je dítě dávno zdravé. To může mít dopad na vztah, výchovu i rozvoj samotného dítěte (Green & Solnit, 1964; Kerruish et al., 2005).

V dalším těhotenství se obavy mohou přenést — „A co když i tohle dítě bude…?“ Strach, že znovu prožijete totéž, se může promítat do přehnané obezřetnosti, vyhýbání se ultrazvukům, anebo naopak nutkavému jejich vyžadování.

Není to vaše vina. Je to ochranný mechanismus mozku, který si pamatuje, jak hrozné to bylo.

Před druhým těhotenstvím: pět věcí, které stojí za to udělat

1

Zpracujte první porod — ideálně předtím, než počnete

Studie ukazují, že neléčené trauma z prvního porodu významně zvyšuje riziko traumatu z druhého (Söderquist et al., 2009). Vyhledejte psycholožku/psychologa specializovaného na perinatální péči.

Účinné jsou:

  1. EMDR terapie — výzkumy ukazují významné snížení symptomů PTSD u porodního traumatu (Doherty et al., 2025).
  2. KBT zaměřená na trauma (Dekel et al., 2024).
  3. Expresivní psaní — 10–15 minut 3× týdně o pocitech (Soltanpour et al., 2025).
💡 Pokud nevíte, kde začít: kontaktujte síť TěhoDuše. Pomůžeme vám najít specialistu, který se věnuje perinatálnímu traumatu.
2

Vyžádejte si porodopis z prvního porodu

Mnoho žen nikdy přesně neví, co se stalo. Čtení dokumentace s podporou (porodní asistentka, dula, psycholožka) pomáhá uspořádat útržky paměti, pochopit medicínský kontext a najít otázky pro další porod.

3

Promluvte si s partnerem o tom, co prožil on

Trauma je zranění duše — ne jen vaší. Až 8 % partnerů rozvine PTSD po náročném porodu (Heyne et al., 2022). Pokud se s tím on nevyrovnal, bude vás těhotenství buď přibližovat — nebo oddalovat. Lépe to vědět teď.

4

Promluvte si o očekáváních

Kolik měsíců nebo let chcete čekat? Zvládnete tlak práce a domácnosti se starším dítětem? Jakou podporu budete potřebovat — od rodiny, přátel, odborníků?

5

Vytvořte si seznam toho, co příště chcete jinak

Konkrétně. Ne abstraktně. Ne „chci být víc slyšena“, ale „chci, aby mi před každým zákrokem řekli, co dělají, a počkali na můj souhlas“.

💡 Tip: Zapisujte si průběžně do telefonu, jak vzpomínky přicházejí. Nemusíte to dávat dohromady najednou — seznam roste postupně.

Během druhého těhotenství: praktické tipy

Pro vaši psychiku

Gynekoložka, porodní asistentka, případně dula. Podle výzkumů má kontinuita péče od důvěryhodné osoby silný preventivní účinek proti opakování traumatu (Bohren et al., 2017). Klíčová není ani tak konkrétní osoba, jako fakt, že je stejná napříč těhotenstvím i porodem.

Ne až těsně před porodem. Britská iniciativa Make Birth Better doporučuje systém „nálepky“ v dokumentaci, aby zdravotníci věděli, že jste prošla traumatem — bez nutnosti vysvětlovat to opakovaně každému členovi týmu.

Zápach dezinfekce? Neonové světlo? Slovo „okamžitě“? Když je znáte, můžete se na ně připravit — nebo je pojmenovat zdravotníkům, aby věděli, čemu se vyhnout.

Užitečné techniky:

  • Uzemnění (5-4-3-2-1) — 5 věcí vidím, 4 slyším, 3 cítím, 2 mohu chytit, 1 mohu ochutnat.
  • Dechová cvičení (např. 4-7-8: nádech 4, zadržet 7, výdech 8).
  • Mindfulness pro těhotné — zkracuje úzkost a zlepšuje porodní zkušenost (Dhillon et al., 2017).

Tedy nutkavou kontrolu — „srdce ještě bije? hýbe se? hýbe se dost?“. Krátkodobě uleví, dlouhodobě úzkost prohlubuje. Lepší je cíleně si nastavit omezené chvíle ke kontrole a v ostatních chvílích si dovolit „neřešit“.

Sociální sítě, „porodní příběhy“ na fórech, dobře míněné rady známých — všechno se může stát spouštěčem. Vyberte si 2–3 ověřené zdroje a zbytek vědomě omezte.

Pro vaše tělo

Pohyb, který vám sedí — plavání, prenatální jóga, procházky. Jóga prokazatelně snižuje úzkost a zlepšuje porodní zkušenost u žen s traumatickou minulostí (Battle et al., 2015).

Spánek je terapeutický nástroj. Nedostatek spánku zvyšuje úzkost, úzkost zhoršuje spánek. Pokud nespíte, řešte to dřív než „až budu mít čas“.

Vyhýbejte se „informačnímu přejedení“. Jeden důvěryhodný kurz, jedna kniha. Ne tři, pět, osm.

Pro vaše vztahy

Mluvte s prvním dítětem — přiměřeně věku. „Mami, proč býváš smutná?“ je přirozená otázka. Neznamená, že jste špatná matka.

Najděte si svoji síť. Skupiny pro maminky po traumatickém porodu (online i offline) mají prokazatelný terapeutický účinek (Joseph et al., 2018).

Příprava na porod: porodní plán jako nástroj

Holandský výzkum 474 žen, které rodily po předchozím traumatickém porodu, zjistil, že tři faktory statisticky souvisely s pozitivnějším druhým porodem (Stramrood & Slade, 2020):

Tři faktory pozitivnějšího druhého porodu

  • Sepsání porodního plánu
  • Volba domácího porodu (s podporou zkušeného týmu: porodní asistentka)
  • Plánovaný císařský řez (pokud je to volba ženy)
Společným jmenovatelem byl pocit kontroly nad situací — nikoli typ porodu sám o sobě.

Co by mělo být v porodním plánu po traumatickém porodu

  • Jasná zmínka o předchozím traumatu Aby to personál věděl bez nutnosti vysvětlování v krizi.
  • Vaše konkrétní spouštěče Co vás vrací do flashbacku — slova, zvuky, zákroky.
  • Komunikační preference Chci slyšet, co se děje? Chci, aby mi všechno vysvětlovali? Nebo radši vyjmenovat osobu, která o tom rozhoduje za mě?
  • Kdo s vámi bude Partner, dula, blízká osoba.
  • Konkrétní zákroky Jak chcete, aby probíhalo tlumení bolesti, případný zákrok, oddělení od miminka po porodu.
  • „Plán B“ Co když nepůjde podle plánu? Stále chcete, aby vám zákroky vysvětlovali?

Diskutujte plán s vaším lékařem nebo asistentkou předem. Plán, který personál vidí poprvé na sálu, je k ničemu. Domluvte se na konkrétních scénářích — co se stane, když… Studie ukazují, že realistická příprava na různé scénáře snižuje pravděpodobnost vnímání porodu jako traumatického (Cross et al., 2023).

Dula: extra ruka, extra hlas

Výzkumy konzistentně ukazují, že přítomnost duly snižuje riziko traumatu z porodu, počet zákroků, císařských řezů a zkracuje dobu porodu (Bohren et al., 2017; Gruber et al., 2013).

Po traumatickém prvním porodu je dula obzvlášť cenná, protože:

  • Je s vámi kontinuálně — nestřídá se po směnách.
  • Zná váš příběh předem.
  • Je nezávislá na nemocnici — její loajalita je vůči vám.
  • Pomáhá přeložit medicínský jazyk do srozumitelné podoby.
  • Podporuje vašeho partnera, aby mohl podporovat vás.

V Česku najdete duly skrze Českou asociaci dul. Některé pracují i s ženami po traumatickém porodu specificky.

Po porodu: co když přijdou flashbacky

I když druhý porod proběhne dobře, vzpomínky na první se mohou vrátit. Kojení, pláč novorozence, pohled na partnera v podobné situaci může být silným spouštěčem.

Co je normální × kdy hledat pomoc

Po druhém porodu po traumatu

✓ Normální reakce
  • Občasné slzy bez zjevného důvodu
  • Sny o prvním porodu
  • Krátké „záblesky“ vzpomínek
  • Pocit „už to mám“
  • Smutek, že to konečně skončilo
! Kdy hledat pomoc
  • Příznaky trvají déle než měsíc po porodu
  • Flashbacky jsou intenzivní a brání péči o miminko
  • Necítíte spojení s novým miminkem
  • Vyhýbáte se kontaktu s prvním dítětem
  • Myšlenky na sebepoškození

Co může dělat partner: konkrétní seznam

Trauma je zranění duše — partner s ním může pomoci, nebo ho zhoršit. Co pomáhá podle výzkumů (Delicate et al., 2018):

Partnerský průvodce

Co pomáhá × co nepomáhá

✓ Pomáhá
  • Naslouchat bez rad — „To muselo být hrozné“ je víc než „Měla bys zkusit jógu“
  • Zopakovat, že vy nejste ten problém — „To nebyla tvoje chyba“
  • Brát fyzickou zátěž starším dítětem
  • Jít s ní na terapii nebo na předporodní kurz
  • Nepředstírat, že jsi v pohodě, když nejsi — tvé trauma je taky platné
  • Mluvit o tom mezi sebou — co prožívala ona, co prožíval on
× Nepomáhá
  • „Hlavně že máme zdravé dítě“
  • „Jiné to taky zvládly“
  • „Teď už to máš za sebou“
  • Vyhýbání se tématu
  • Snaha o „rychlé řešení“
  • Bagatelizace pocitů

Když je čas vyhledat odbornou pomoc

  • Trauma z prvního porodu vám brání plánovat další miminko.
  • Pomyšlení na nemocnici nebo porod vyvolává paniku.
  • Máte flashbacky, noční můry, vyhýbavé chování.
  • Pociťujete bezmoc, beznaděj nebo myšlenky na sebepoškození.
  • První porod byl traumatický, i když „dopadlo to dobře“.
  • Dítě bylo na JIP nebo mělo komplikace.
  • Máte v anamnéze další traumata.
  • Zažíváte úzkosti nebo depresi.
  • Silný strach, který nepolevuje.
  • Spánková deprivace.
  • Nutkavé chování (kontroly, vyhýbání).
  • Pocit odpojení od miminka.

Co si pamatovat

Čtyři pravdy, které stojí za to si zopakovat

  • To, že se bojíte, neznamená, že to nezvládnete. Znamená to, že váš mozek si pamatuje a chrání vás.
  • Druhý porod může být uzdravující — ale neumaže ten první. A to je v pořádku.
  • Kontrola nad situací je důležitější než typ porodu. Plánovaný císařský řez s pocitem volby může být uzdravující stejně jako spontánní vaginální porod.
  • Nejste v tom samy. Statisticky je vás hodně. A většina z vás po dobré přípravě a podpoře prožívá druhý porod významně lépe než první.

Praktické zdroje v Česku

  • Psychologická pomoc: Síť TěhoDuše (tehoduse.cz) — pomůžeme vám najít specialistu.
  • Krizová linka: Linka první psychické pomoci 116 123 (zdarma, nonstop).
  • Duly: Česká asociace dul.
  • Předporodní kurzy s ohledem na trauma: poptávejte u porodních asistentek.
  • Online skupiny: facebookové skupiny pro maminky po traumatickém porodu.
Zdarma

Audiorelaxace pro klidnější těhotenství

Stáhněte si zdarma sadu nahrávek pro práci s úzkostí, dechem a uzemněním. Užitečné, když přijde vlna paniky — i ve tři ráno.

Stáhnout zdarma →
99 Kč

Webinář: Strach z porodu

Záznam webináře, který vás provede tím, jak pracovat se strachem z porodu po traumatické zkušenosti. Konkrétní techniky, výzkumem podložené.

Koupit za 99 Kč →
Mgr. Tereza Sladká

Mgr. Tereza Sladká

Zakladatelka TěhoDuše · psycholožka · spisovatelka

Její profesní cesta začala u dětí a jejich rodičů — postupně si všímala, jak zásadní roli hraje období těhotenství v pozdějším fungování celé rodiny. Když tímto obdobím sama prošla, překvapilo ji, že v systému prenatální péče neexistuje komplexní psychologická podpora. To ji přivedlo k založení TěhoDuše. Je autorkou knih „Když slova bolí“, „Naučte se říct, co chcete“, „V pasti myšlenek“ a „Mámou v procesu“.

Zdroje

  1. Allen, E. C., Manuel, J. C., Legault, C., Naughton, M. J., Pivor, C., & O’Shea, T. M. (2004). Perception of child vulnerability among mothers of former premature infants. Pediatrics, 113(2), 267–273.
  2. Beck, C. T., & Watson, S. (2010). Subsequent childbirth after a previous traumatic birth. Nursing Research, 59(4), 241–249.
  3. Bohren, M. A., Hofmeyr, G. J., Sakala, C., Fukuzawa, R. K., & Cuthbert, A. (2017). Continuous support for women during childbirth. Cochrane Database of Systematic Reviews, 7(7), CD003766.
  4. Cross, H., Krahé, C., Spiby, H., & Slade, P. (2023). Do antenatal preparation and obstetric complications interact to affect birth experience and postnatal mental health? BMC Pregnancy and Childbirth, 23, 543.
  5. Dekel, S. et al. (2024). A systematic review and meta-analysis of evidence-based interventions for childbirth-related PTSD. American Journal of Obstetrics and Gynecology, 230(6), 603–614.
  6. Delicate, A., Ayers, S., Easter, A., & McMullen, S. (2018). The impact of childbirth-related post-traumatic stress on a couple’s relationship: A systematic review. Journal of Reproductive and Infant Psychology, 36(1), 102–115.
  7. Doherty, J. R. et al. (2025). Effectiveness of EMDR for childbirth-related PTSD. Frontiers in Global Women’s Health, 6, 1487799.
  8. Green, M., & Solnit, A. J. (1964). Reactions to the threatened loss of a child: A vulnerable child syndrome. Pediatrics, 34, 58–66.
  9. Hollander, M. H. et al. (2017). Preventing traumatic childbirth experiences: 2192 women’s perceptions. Archives of Women’s Mental Health, 20, 515–523.
  10. Horsch, A., Garthus-Niegel, S., Ayers, S., et al. (2024). Childbirth-related posttraumatic stress disorder: Definition, risk factors, pathophysiology, diagnosis, prevention, and treatment. American Journal of Obstetrics and Gynecology, 230(3S), S1116–S1127.
  11. Leinweber, J. et al. (2022). Developing a woman-centred definition of a traumatic childbirth experience. Birth, 49(4), 687–696.
  12. Malouf, R., Harrison, S., Burton, H. A. L., et al. (2022). Prevalence of anxiety and post-traumatic stress (PTS) among the parents of babies admitted to neonatal units: A systematic review and meta-analysis. eClinicalMedicine, 43, 101233.
  13. Schecter, R., Pham, T., Hua, A., et al. (2020). Prevalence and longevity of PTSD symptoms among parents of NICU infants. Clinical Pediatrics, 59(2), 163–169.
  14. Soltanpour, Y. et al. (2025). The effect of early intervention on postpartum PTSD symptoms. BMC Pregnancy and Childbirth, 25(1), 327.
  15. Stramrood, C., & Slade, P. (2020). Subsequent childbirth after previous traumatic birth experience: Women’s choices and evaluations. British Journal of Midwifery, 28(8), 488–496.
  16. Söderquist, J., Wijma, B., Thorbert, G., & Wijma, K. (2009). Risk factors in pregnancy for post-traumatic stress and depression after childbirth. BJOG, 116(5), 672–680.
  17. Worrall, S. et al. (2025). The Postpartum Specific Anxiety Scale — Preterm Birth and NICU. Maternal and Child Health Journal.
Psychika v těhotenství · Průvodce pojmy

Slovníček duševního zdraví v těhotenství

Odborné pojmy srozumitelně — pro těhotné ženy, čerstvé maminky i zdravotníky. Vyhledejte pojem nebo filtrujte podle tématu.

Mgr. Tereza Sladká Duben 2025 Referenční průvodce · 16 pojmů

Témata jako poporodní deprese, baby blues nebo tokofóbie se v těhotenství a po porodu objevují stále častěji — a přesto o nich panuje spousta nejasností. Tento slovníček vznikl proto, aby pojmy měly jasný obsah, bez zbytečné medikalizace, ale bez zlehčování.

Nemusíte na to být samySíť odborníků a podpůrných organizací po celé ČR.
Síť podpory →
Zdarma
Bezplatný kurz
Jak pracovat s obavami v těhotenství — tipy a techniky pro každý den.
Začít kurz
Zdarma
Audiorelaxace
Nahrávky pro těhotné ženy — zmírnění úzkosti, zklidnění, příprava na porod.
Stáhnout zdarma
Mgr. Tereza Sladká
Mgr. Tereza Sladká
Zakladatelka TěhoDuše · psycholožka · spisovatelka
Její profesní cesta začala u dětí a jejich rodičů — postupně si všímala, jak zásadní roli hraje období těhotenství v pozdějším fungování celé rodiny. To ji přivedlo k založení TěhoDuše. Je autorkou knih „Když slova bolí“, „Naučte se říct, co chcete“, „V pasti myšlenek“ a „Mámou v procesu“.
Pro odborníky · Komunikace s klientkou

Jak komunikovat s těhotnými klientkami v pěti náročných situacích

Komunikace v prenatální péči není jen o předávání informací. Slova, která volíme, mohou zmírnit úzkost — nebo ji prohloubit. Podpořit důvěru — nebo ji narušit.

Mgr. Tereza Sladká Duben 2025 10 min čtení

Představte si: gynekolog při rutinní kontrole zjišťuje, že prvotrimestrální screening vyšel pozitivně. Řekne „Bohužel to nevypadá dobře, budeme muset udělat další testy“ — nebo „Výsledky naznačují, že bychom měli provést další vyšetření. Ráda bych vám vysvětlila všechny možnosti.“

Rozdíl těchto dvou vět je zásadní. První vyvolá okamžitou paniku. Druhá poskytuje kontext, podporu a prostor pro otázky. Přitom obě trvají stejně dlouho.

Investice do rozvoje komunikačních dovedností se vrátí ve formě lepší spolupráce, vyšší důvěry a pozitivnějšího prožívání těhotenství — u každé klientky.

Pět situací, pět přístupů

Vyberte situaci a přečtěte si, jak ji komunikovat citlivě — a proč.

Průvodce komunikací v náročných situacích
Klikněte na situaci a zobrazte příklady a doporučení
Sdělování pozitivního screeningu

Pozitivní screening může pro nastávající matku znamenat obrovskou psychickou zátěž. Způsob sdělení zásadně ovlivňuje, jak se žena s informací vyrovná — a zda bude schopna přijímat další informace vůbec.

Konkrétní situace

Těhotná klientka přichází pro výsledky prvotrimestrálního screeningu, který ukázal zvýšené riziko chromozomální abnormality.

Nedoporučený přístup

„Mám tady výsledky screeningu a bohužel to nevypadá moc dobře. Vyšel vám pozitivní screening na Downův syndrom. Budeme muset udělat amniocentézu, abyste se mohla včas rozhodnout, jestli těhotenství ukončit.“

Doporučený přístup

„Paní Nováková, mám zde výsledky screeningu a ráda bych s vámi probrala, co nám ukazují. Vyšetření naznačuje vyšší pravděpodobnost určité chromozomální odchylky — důležité je zdůraznit, že se jedná o pravděpodobnost, ne o diagnózu. Máme několik možností, jak postupovat, a ráda bych vám je vysvětlila. Máte teď čas to spolu probrat?“

Hlavní zásady
Poskytněte kontext — vysvětlete, co screening skutečně znamená (zvýšená pravděpodobnost, ne jistota)
Vyhněte se hodnotícím výrazům — slova jako „bohužel“, „špatné zprávy“ nebo „problém“ přicházejí dřív, než žena stihne zpracovat fakta
Dejte prostor emocím — umožněte klientce reagovat, zpracovat informace a ptát se
Představte možnosti — vysvětlete další kroky bez tlaku na okamžité rozhodnutí
Nabídněte psychologickou podporu — informujte o dostupné pomoci
Sdělování diagnózy spontánního potratu

Spontánní potrat je pro ženu i rodinu hluboká ztráta — bez ohledu na to, zda těhotenství bylo plánované. Empatická komunikace zásadně ovlivňuje průběh truchlení.

Konkrétní situace

Klientka přichází na kontrolní ultrazvuk v 10. týdnu těhotenství, kde zjišťujete, že došlo k zamlklému těhotenství.

Nedoporučený přístup

„Bohužel nevidím srdeční aktivitu. Došlo k zamlklému těhotenství. Naplánujeme kyretáž. Nedělejte si s tím hlavu, v tomto období je to běžné — a za pár měsíců můžete zkusit otěhotnět znovu.“

Doporučený přístup

„Paní Nováková, musím vám bohužel sdělit, že na ultrazvuku nevidím srdeční aktivitu embrya. Je mi to velmi líto.“ — pauza — „Dám vám chvíli čas, abyste tuto informaci vstřebala. Až budete připravená, probereme další kroky. Je někdo, koho byste chtěla, aby byl s vámi?“

Hlavní zásady
Buďte přímí, ale citliví — jasné sdělení s empatií; vyhněte se eufemismům, které matou
Dejte prostor pro truchlení — uznávejte ztrátu jako reálnou a závažnou životní událost
Vyhněte se bagatelizaci — „můžete to zkusit znovu“ nebo „aspoň víte, že můžete otěhotnět“ uzavírají prostor pro smutek, ne otevírají
Používejte empatické výrazy — „Je mi to líto“, „Chápu, že je to těžké“, pauzy
Nabídněte zdroje podpory — psycholog, podpůrné skupiny pro ženy po ztrátě
Identifikace a komunikace o úzkostech a depresi

Až každá pátá těhotná žena prožívá úzkosti, každá osmá depresí. Většina z nich o tom neřekne sama od sebe — a čeká, zda se zdravotník zeptá.

Konkrétní situace

Při rutinní prohlídce si všímáte, že klientka působí unaveně, je pasivní a zmiňuje problémy se spánkem a stálé obavy o průběh těhotenství.

Nedoporučený přístup

„To jsou normální těhotenské obtíže, zkuste se více uklidnit a odpočívat. Stres není dobrý pro dítě. Nechcete si přečíst nějakou knížku o pozitivním myšlení?“

Doporučený přístup

„Všímám si, že působíte unaveně, a zmiňujete potíže se spánkem a časté obavy. Mnoho žen prožívá v těhotenství podobné pocity — ale je důležité o nich mluvit. Mohla byste mi říct víc, jak se poslední dobou cítíte? Existují způsoby i odborníci, kteří vám mohou pomoci.“

Hlavní zásady
Aktivně naslouchejte — věnujte plnou pozornost, všímejte si neverbálních signálů
Normalizujte, ale nebagatelizujte — psychické obtíže jsou běžné a zaslouží si pozornost
Používejte screeningové otázky — např. „Jak často jste se v posledních dvou týdnech cítila skleslá nebo beznadějně?“
Nabídněte konkrétní pomoc — doporučení na psychologa, kontakt na podporu TěhoDuše
Naplánujte follow-up — ujistěte se, že klientka nezůstane bez další podpory
Komunikace o nepřijetí nebo ambivalenci vůči těhotenství

Ambivalentní nebo negativní pocity vůči těhotenství jsou běžnější, než se předpokládá. Bez odsuzování pomoci klientce tyto pocity pojmenovat je prvním krokem k jejímu zpracování.

Konkrétní situace

Klientka při kontrole přiznává, že necítí radost z těhotenství, má obavy z rodičovství a někdy lituje svého rozhodnutí v těhotenství pokračovat.

Nedoporučený přístup

„To přejde, až dítě budete držet v náručí. Každá matka dítě miluje. Neměla byste být vděčná, že můžete mít dítě? Mnoho žen takové štěstí nemá.“

Doporučený přístup

„Děkuji, že jste se mi s těmito pocity svěřila. Je velmi časté, že ženy prožívají v těhotenství různé a někdy protichůdné emoce — není na tom nic špatného. Mohla byste mi říct víc, co konkrétně vás trápí nebo děsí? Existují způsoby, jak vám s tím pomoci.“

Hlavní zásady
Vytvořte bezpečný prostor — ujistěte klientku, že může mluvit otevřeně bez odsuzování
Normalizujte ambivalentní pocity — jsou běžnou součástí těhotenství, ne selháním
Nepředpovídejte budoucí pocity — vyhněte se tvrzením „po porodu to bude jiné“
Identifikujte specifické obavy — pomůže cíleně pracovat s konkrétními problémy
Sledujte rizikové faktory — ambivalence může být příznakem rozvíjející se prenatální deprese
Komunikace o těhotenských komplikacích

Sdělování komplikací vyžaduje kombinaci odbornosti, empatie a jasné komunikace o dalších krocích — bez zahlcení informacemi, které klientka nemůže v tu chvíli zpracovat.

Konkrétní situace

U klientky ve 28. týdnu těhotenství diagnostikujete gestační diabetes s nutností zahájit léčbu inzulinem.

Nedoporučený přístup

„Máte gestační diabetes a budete potřebovat inzulin. Okamžitě změňte stravování a začněte s aplikací. Pokud to nebudete dodržovat, můžete ohrozit dítě. Sestra vám ukáže aplikaci a dostanete dietu.“

Doporučený přístup

„Paní Nováková, výsledky testů ukazují, že se u vás rozvinul gestační diabetes — forma cukrovky, která se v těhotenství vyskytuje poměrně často. S vhodnou léčbou můžeme zajistit, aby těhotenství dále probíhalo dobře. Nejdřív vám ráda vysvětlím, co to pro vás prakticky znamená. Jak se teď cítíte? Máte otázky?“

Hlavní zásady
Vysvětlete kontext — co komplikace pro těhotenství reálně znamená, bez přehánění ani zlehčování
Zdůrazněte řešení — zaměřte se na léčbu a pozitivní výsledky, nejen na rizika
Dávkujte informace — poskytujte je postupně, aby nedošlo k zahlcení
Dejte čas na vstřebání — poskytněte prostor pro emoční reakci před technickými pokyny
Ověřujte porozumění — požádejte klientku, aby vám vlastními slovy zopakovala klíčové informace

Obecné principy, které platí vždy

Bez ohledu na konkrétní situaci platí základní komunikační pravidla — a jejich dodržování je tím, co ženy vnímají jako rozdíl mezi péčí, která jim pomohla, a péčí, která je nechala samotné.

Osm principů citlivé komunikace
Používejte srozumitelný jazyk — vyhýbejte se medicínskému žargonu a složitým termínům
Dávkujte informace — poskytujte je postupně, aby nedošlo k zahlcení; jednou větou v jeden okamžik
Aktivně naslouchejte — věnujte pozornost verbálním i neverbálním projevům klientky
Ověřujte porozumění — požádejte klientku, aby vám klíčové informace zopakovala vlastními slovy
Respektujte emoce — uznávejte a normalizujte emoční reakce; nejde o slabost, ale o přirozenou odpověď
Nabízejte konkrétní podporu — namísto obecných frází poskytněte specifické informace o dostupné pomoci
Vyhýbejte se hodnotícím výrazům — nepředpokládejte, co je pro klientku „dobré“ nebo „špatné“
Buďte autentičtí — upřímnost a empatie jsou základem důvěryhodného vztahu
Webinář · 99 Kč
Webináře pro odborníky
Praktické vzdělávání zaměřené na komunikaci s těhotnými klientkami, trauma-informovaný přístup a perinatální psychologii.
Zjistit více
Pro odborníky · Zdarma
Služby pro odborníky
Individuální supervize, školení pro zdravotnické týmy a konzultace v oblasti perinatální psychologie — přímo u vás v zařízení.
Ozvěte se nám
Mgr. Tereza Sladká
Mgr. Tereza Sladká
Zakladatelka TěhoDuše · psycholožka · spisovatelka
Její profesní cesta začala u dětí a jejich rodičů — postupně si všímala, jak zásadní roli hraje období těhotenství v pozdějším fungování celé rodiny. Když tímto obdobím sama prošla, překvapilo ji, že v systému prenatální péče neexistuje komplexní psychologická podpora. To ji přivedlo k založení TěhoDuše. Je autorkou knih „Když slova bolí“, „Naučte se říct, co chcete“, „V pasti myšlenek“ a „Mámou v procesu“.
Pro odborníky · Porodní trauma

Porodní trauma: Praktický průvodce pro lékaře a porodní asistentky

Téměř každá pátá žena, která projde vaší ordinací, odchází s porodním traumatem. Ne kvůli tomu, že by se něco pokazilo medicínsky — ale kvůli tomu, jak porod prožila.

Mgr. Tereza Sladká & Mgr. Kateřina Skalová Pražáková Duben 2026 18 min čtení
9–50 %
žen prožívá traumatickou porodní zkušenost
88 %
traumat mohly změny v komunikaci pravděpodobně předejít
6×
vyšší pravděpodobnost nezahájení kojení u žen s PTSD

Porodní trauma má kaskádové dopady: narušená vazba matka-dítě, potíže s kojením, vyhýbání se dalšímu těhotenství nebo naopak požadavky na elektivní sekci, vztahové problémy a dlouhodobé duševní zdravotní obtíže. A jeden aspekt, který se často přehlíží: trauma otců a partnerů — u asi 1 % partnerů se rozvine PTSD po porodu. Trauma rodičů ovlivňuje vývoj dítěte.

Co je porodní trauma — a co není

Klíčovým kritériem traumatické porodní zkušenosti je, že ji sama osoba vnímá jako traumatickou. Trauma může zasahovat do emocionální a intimní roviny partnerského vztahu, vztahu k dítěti, sebevědomí ve vztahu k vlastnímu tělu nebo důvěry ve zdravotnický systém. Může ovlivnit i prožívání dalšího těhotenství.

V praxi se setkáváme s několika pojmy, které se často zaměňují — přitom každý vyžaduje jiný přístup:

Reakce na událost, která byla prožita jako ohrožující, děsivá nebo mimo kontrolu. Klíčové je subjektivní vnímání — ne typ porodu. Může být přechodné nebo se rozvinout v PTSD.

Trauma může být fyzické (poranění porodních cest) i psychické. Psychické zranění mohou prožít nejen ženy, ale i muži — partneři přítomní u porodu.

Klinická diagnóza jako reakce na prožité trauma. Symptomy trvají déle než měsíc a výrazně narušují fungování. Zahrnuje čtyři kategorie příznaků dle DSM-V:

  • Znovuprožívání — flashbacky, noční můry, vtíravé obrazy a tělesné reakce na podněty související s porodem
  • Vyhýbání se — situacím spojeným s porodem (fotografie, rozhovory, kontakt s těhotnými ženami, budoucí těhotenství)
  • Negativní změny v kognici a náladě — depresivní příznaky, pocity viny a studu
  • Zvýšené napětí (hyperarousal) — ostražitost, snadné vyděšení, potíže se spánkem

Porucha nálady charakterizovaná smutkem, ztrátou zájmu, únavou a pocity viny. Může existovat samostatně nebo společně s PTSD. Klíčové: může se rozvinout i u žen, které prožily „krásný“ porod — bez jakéhokoli traumatického prožitku.

Nadměrné obavy, nervozita, tělesné příznaky úzkosti. Často se překrývá s depresí i PTSD. Žena může mít trauma bez PTSD, může mít PTSD bez deprese — nebo může mít vše najednou. Proto je důležité ptát se nejen „jak se cítíte“, ale konkrétně na porodní zkušenost.

Co rozhoduje o tom, zda bude porod traumatický

Nejsilnějším prediktorem traumatu je subjektivní porodní zkušenost — to, jak žena porod prožila. Síla této souvislosti (r = 0,59) je větší než souvislost s operativním porodem (r = 0,48).

— Ayers et al., 2016; meta-analýza

Co to znamená prakticky? Žena může mít fyziologický porod bez jakéhokoli zásahu a přesto být traumatizovaná. A jiná žena může porodit císařským řezem a traumatizovaná nebýt. Typ porodu není primárním faktorem.

Roli hraje také ztráta pocitu kontroly — nad vlastním tělem, nad průběhem porodu, nad tím, co se děje s dítětem. V psychické rovině může být traumatická i ztráta dosavadních představ a jistot, otřesení víry ve vlastní schopnost porodit nebo narušení důvěry v partnera.

Rizikové faktory
Před porodem
Deprese nebo úzkost v těhotenství
Strach z porodu
Komplikace v těhotenství nebo špatný zdravotní stav
Historie jakéhokoliv traumatu nebo PTSD
Předchozí negativní porodní zkušenost
Rizikové faktory
Při porodu
Nesoulad mezi očekáváním a realitou
Ztráta pocitu kontroly
Neplánovaný císařský řez nebo asistovaný vaginální porod
Nedostatečná komunikace ze strany personálu
Chybějící podpora
Ochranný faktor
Kontinuální podpora během porodu (r = −0,38)
Co ženy uvádějí jako příčinu svého traumatu
Hollander et al. (2017), n = 2 192 žen s traumatickou porodní zkušeností
Nedostatek kontroly nebo ztráta kontroly54,6 %
Strach o vlastní zdraví nebo život dítěte49,9 %
Vysoká intenzita bolesti nebo fyzického nepohodlí47,4 %

„Ale já nemám čas na psychologii“

To je nejčastější reakce z praxe. Plná čekárna, komplikovaný případ ve vedlejším boxu, administrativa. Jenže dnes víme, že prevence porodního traumatu nevyžaduje hodiny navíc. Vyžaduje jiný způsob komunikace.

Co by podle žen traumatu předešlo
Hollander et al. (2017) — odpovědi žen s traumatickou zkušeností
„Kdyby mi vysvětlili, co dělají“39 %
„Kdyby mi víc naslouchali“36 %
„Kdyby mě víc podpořili“30 %
„Poskytovatel nemohl udělat nic“12 %

U 88 % žen by drobné změny v komunikaci mohly traumatu zabránit.

Co můžete zavést hned

Vybraly jsme intervence s nejlepším poměrem účinnosti a časové náročnosti. Každá vychází z publikovaných studií.

1
Komunikační princip „ŘÍKEJ — PTEJ SE — ČEKEJ“
Bez nákladů

Při každém zásahu tři oddělené kroky — ne jedna věta s vším najednou:

  • ŘÍKEJ — „Teď udělám X, protože Y.“ Průběžně popisujte, co děláte a proč.
  • PTEJ SE — „Souhlasíte?“ Reálná odpověď „ne“ musí být možná a respektovaná.
  • ČEKEJ — Skutečně počkejte na odpověď. Ticho není souhlas.
💡 Příklad

„Potřebuji vás vaginálně vyšetřit, abych zjistila, jak jste daleko.“ — pauza — „Souhlasíte?“ — pauza — „Pokud budete chtít, abych přestala, řekněte mi to.“

2
Psychický check-in během porodu
Bez nákladů

Každou hodinu nebo při změně situace se ptejte: „Jak se cítíte?“, „Rozumíte tomu, co se děje?“, „Potřebujete něco?“

Nestačí se zeptat jednou při příjmu. Stav ženy se v průběhu porodu mění — a s ním i její potřeba být ujištěná a informovaná.

💡 Při příjmu navíc

„Máte nějaké obavy z porodu? Je něco, o čem byste chtěla, abych věděla? Nebo naopak něco, čemu bychom se měly vyhnout?“

3
Otázka po porodu
Bez nákladů

Při kontrole se aktivně zeptejte: „Jak jste porod prožila? Je něco, co vás trápí?“

Nepředpokládejte, že žena sama přijde. Většina žen s traumatem aktivně nevyhledá pomoc — zejména pokud si není jistá, zda to, co prožívá, je „dost závažné“.

Co vyžaduje drobné organizační změny

4
Expresivní psaní
Nízké náklady

48 hodin po porodu žena dostane instrukci napsat 10–15 minut o své porodní zkušenosti. Text je jen pro ni — nikomu ho neodevzdává.

Pomáhá mozku zpracovat zkušenost a „uložit“ ji jako minulost. Snížení symptomů přetrvává i rok po porodu.

💡 Jak zavést

Stáhněte si informační leták TěhoDuše ve formátu A5 a nabídněte ho všem ženám při propuštění z porodnice. Stáhnout leták →

5
Strukturovaný rozhovor
Střední náklady

40–60minutový rozhovor s vyškolenou osobou do 72 hodin po porodu. Obsah: prostor pro ženin příběh, vysvětlení medicínských aspektů, validace pocitů, informace o normálních reakcích na stres.

Nabídněte při: akutním císařském řezu, komplikacích ohrožujících matku nebo dítě, distres ženy během porodu, nebo pokud žena sama vyjádří negativní prožitek.

Důležité upozornění

Toto NENÍ rutinní debriefing pro všechny. Cílená intervence pro rizikové ženy funguje. Jednorázová sezení v prvních dnech po porodu mohou v některých případech přispívat ke zhoršení příznaků. Ženy oceňují možnost mluvit s odstupem týdnů, ideálně s někým, koho znají a komu důvěřují.

6
Telefonický follow-up
Střední náklady

Telefonát za 4–6 týdnů ženám po komplikovaném porodu. Zjišťujete: jak se cítí, zda se vyskytují flashbacky, noční můry, vyhýbání, jak je na tom vztah s miminkem.

Při problému: odkaz na psychologa nebo podpůrnou skupinu.

Co vyžaduje větší investici, ale má vysokou návratnost

7
Spolupráce s dulami
Vyšší náklady

Zajistěte informovanost žen o možnosti duly. Pro rizikové skupiny (historie traumatu, bez partnera, výrazný strach) zvažte dulu hrazenou z nemocničního rozpočtu.

Dula nezasahuje do medicínské péče — poskytuje kontinuální emocionální a fyzickou podporu. Dopad: lepší porodní zkušenost, méně intervencí, méně traumatu, lepší kojení.

8
Kontinuita péče
Vyšší náklady

Ženy, které dostávají kontinuální péči od známé a důvěryhodné osoby, mají výrazně vyšší pravděpodobnost pozitivních porodnických výsledků. V ČR je možné vyhledat kontinuální služby přes Centra porodní asistence (např. CPA při FN Bulovka) nebo Mapu porodních asistentek UNIPA.

9
Školení personálu
Vyšší náklady

Jednorázový workshop nestačí. Funguje kombinace: pravidelná školení (4–8 hodin), pravidelné supervize a kultura, kde je normální mluvit o psychických aspektech péče.

💡 Nabídka TěhoDuše

Přijíždíme školit přímo k vám — workshopy, nácviky komunikace, nastavení screeningových postupů, supervizní setkání. Formát i obsah přizpůsobíme vašim potřebám.

10
EMDR terapie v porodnici
Vysoké náklady

Některé zahraniční porodnice zavádějí EMDR terapeuta přímo na oddělení — pro ženy po traumatickém porodu. Dopad: 79 % remise symptomů vs. 40 % u standardní péče. Většina žen se zlepší již po jednom sezení.

Přehled intervencí

Intervence
Časová náročnost
Náklady
Říkat co děláte, ptát se na souhlas
10 sekund
Žádné
Otázka na obavy při příjmu
1–2 minuty
Žádné
Psychický check-in během porodu
30 sekund
Žádné
Otázka „jak jste to prožila“
2 minuty
Žádné
Expresivní psaní (leták)
—
Nízké
Strukturovaný rozhovor
40–60 min
Střední
Telefonický follow-up
10–15 min
Střední
Spolupráce s dulami
—
Vyšší
Školení personálu
4–8 h + průběžně
Vyšší
EMDR v porodnici
—
Vysoké

Kdy a kam odkazovat

Odkazujte na psychologa nebo psychiatra, pokud
  • Žena popisuje flashbacky, noční můry nebo vyhýbání se vzpomínkám na porod
  • Pozorujete známky disociace nebo výrazného distressu
  • Žena má v anamnéze PTSD nebo jinou psychickou poruchu
  • Symptomy přetrvávají déle než měsíc
  • Žena vyjadřuje obavy o svůj vztah k dítěti
Co si odnést
Trauma není o tom, co se stalo — ale jak to žena prožila. Subjektivní zkušenost je silnější prediktor než typ porodu.
Malé změny v komunikaci mohou zabránit většině traumat. U 88 % žen by jiný přístup byl rozdílem.
Včasná cílená intervence funguje — a nemusí být časově náročná. Nejúčinnější techniky zaberou desítky sekund.
Debriefing bez specifického zaměření nefunguje — a může i škodit. Plošný rutinní debriefing není doporučen; cílená intervence pro rizikové ženy ano.
Odkazujte na specialisty — nemáte na to být sami. Psycholog nebo psychiatr je další krok v péči, ne vaše selhání.
Webinář · 99 Kč
Webináře pro odborníky
Praktické vzdělávání pro lékaře, porodní asistentky a psychology — komunikace s pacientkou, trauma-informovaný přístup a práce s perinatálním obdobím.
Zjistit více
Pro odborníky · Zdarma
Služby pro odborníky
Online poradna, supervize, workshopy a školení přímo ve vaší porodnici. Formát i obsah přizpůsobíme vašim potřebám.
Přejít na stránku
Mgr. Tereza Sladká
Mgr. Tereza Sladká
Zakladatelka TěhoDuše · psycholožka
Zakladatelka TěhoDuše. Autorka knih „Když slova bolí“, „Naučte se říct, co chcete“, „V pasti myšlenek“ a „Mámou v procesu“.
Mgr. Kateřina Skalová Pražáková
Mgr. Kateřina Skalová Pražáková
Psycholožka
Psychologii vystudovala na Karlově univerzitě. Absolvovala výcvik v expresivních terapiích. Věnuje se podpoře žen v těhotenství, po porodu i v šestinedělí.
Zdroje
  1. Xu, Y., et al. (2025). Systematic review and meta-analysis of prevalence and risk factors for psychological birth trauma. Nursing Research, 74(2), 123–129.
  2. Leinweber, J., et al. (2022). Developing a woman-centred, inclusive definition of a traumatic childbirth experience. Birth, 49(4), 687–696. doi.org/10.1111/birt.12632
  3. Doherty, J. R., et al. (2025). Effectiveness of EMDR for childbirth-related PTSD symptoms. Frontiers in Global Women’s Health, 6, 1487799. doi.org/10.3389/fgwh.2025.1487799
  4. Ayers, S., et al. (2016). The aetiology of post-traumatic stress following childbirth: A meta-analysis. Psychological Medicine, 46(6), 1121–1134.
  5. Hollander, M. H., et al. (2017). Preventing traumatic childbirth experiences: 2192 women’s perceptions. Archives of Women’s Mental Health, 20, 515–523. doi.org/10.1007/s00737-017-0729-6
  6. Horsch, A., Dekel, S., & van Pampus, M. G. (2024). Secondary prevention of childbirth-related PTSD. American Journal of Obstetrics and Gynecology, 231(1), 83–99. doi.org/10.1016/j.ajog.2024.02.300
  7. Dekel, S., et al. (2024). Systematic review and meta-analysis of evidence-based interventions for childbirth-related PTSD. American Journal of Obstetrics and Gynecology, 230(6), 603–614. doi.org/10.1016/j.ajog.2024.02.037
  8. Bannister, L., et al. (2025). Women’s experiences of debriefing following childbirth. Midwifery, 146, Article 104421. doi.org/10.1016/j.midw.2025.104421
  9. Kranenburg, L. W. A., et al. (2023). Traumatic childbirth experience: How to prevent childbirth-related PTSD? International Journal of Environmental Research and Public Health, 20(4), 2775. doi.org/10.3390/ijerph20042775
  10. Lai, X., et al. (2025). The association between doula care and childbirth-related PTSD symptoms. Birth, 52(2), 243–251.
  11. Taheri, M., et al. (2018). Creating a positive perception of childbirth experience. Reproductive Health, 15, 73. doi.org/10.1186/s12978-018-0511-x
  12. Diezi, A.-S., et al. (2023). Informing about childbirth without increasing anxiety. BMC Pregnancy and Childbirth, 23(1), 797. doi.org/10.1186/s12884-023-06105-3
  13. Webb, R., et al. (2021). When birth is not as expected. BMC Pregnancy and Childbirth, 21(1), 475. doi.org/10.1186/s12884-021-03898-z
  14. Gamble, J., et al. (2005). Effectiveness of a counseling intervention after a traumatic childbirth. Birth, 32(1), 11–19. doi.org/10.1111/j.0730-7659.2005.00340.x
  15. Chiorino, V., et al. (2020). The EMDR recent birth trauma protocol. Psychology & Health, 35(7), 795–810.
  16. Soltanpour, Y., et al. (2025). The effect of early intervention with computer game (Tetris) on postpartum PTSD symptoms. BMC Pregnancy and Childbirth, 25(1), 327. doi.org/10.1186/s12884-025-07439-0
  17. Zemánková, K. (2023). Trauma z porodu. jemnezrozeni.cz
  18. UNIPA. (b. d.). Mapa porodních asistentek. unipa.cz
Psychika v těhotenství · Výzkum a doporučení

WHO říká: psychická podpora patří do těhotenství

Když mluvíme o tom, že psychologická péče má být přirozenou součástí těhotenství, neříkáme nic radikálního. Říkáme to samé, co v roce 2022 řekla Světová zdravotnická organizace.

Mgr. Tereza Sladká Duben 2026 7 min čtení
Zdrojový dokument · 2022
Guide for Integration of Perinatal Mental Health in Maternal and Child Health Services
První ucelený dokument WHO, který jasně pojmenovává péči o duševní zdraví jako standard — ne nadstavbu — prenatální a postnatální péče.

WHO vydala tento průvodce v roce 2022 — a jeho poselství je jednoznačné: péče o duševní zdraví patří do těhotenství stejně přirozeně jako ultrazvuk. Ne jako luxus. Ne jako výjimka. Jako standard.

Čísla, která nejde přehlížet

1 z 5
těhotných žen prožívá úzkost nebo depresi
50 %
z nich zůstává bez jakékoli odborné podpory
0 Kč
hradí pojišťovna za psychologa v těhotenství v ČR

Proč polovina žen zůstává bez podpory? Chybí specialisté. Zdravotníci nebyli vyškoleni, aby se na psychiku ptali. A stigma říká, že těhotná žena má být šťastná — a pokud není, je to její selhání.

Přitom neléčené duševní obtíže v těhotenství nejsou jen „špatná nálada“. Zvyšují riziko porodnických komplikací, předčasného porodu a nízké porodní hmotnosti. Ovlivňují schopnost matky navázat vztah s dítětem. Přenášejí se do poporodního období — a mají dopad na celou rodinu, včetně partnerů, kteří jsou také ohroženi, ale o nichž systém prakticky neví.

Těhotenství je unikátní příležitost. Ženy jsou v pravidelném kontaktu se zdravotním systémem. Pokud tyto kontakty nevyužijeme k tomu, abychom se zeptali i na psychiku, propásneme šanci, která se tak snadno nezopakuje.

— WHO, Guide for Integration of Perinatal Mental Health, 2022

Odstupňovaná péče: většina žen potřebuje málo

WHO nenavrhuje, aby každá těhotná žena dostala psychologa. Navrhuje něco chytřejšího: odstupňovanou péči, kde intenzita pomoci odpovídá potřebě. A platí přitom jednoduchý princip — nejvíc žen potřebuje nejméně intenzivní pomoc.

Model odstupňované péče dle WHO
Čím výš, tím méně žen — a tím intenzivnější podpora
1
Základní podpora — pro všechny
Informace o tom, že úzkost v těhotenství je běžná. Psychoedukace. Odkaz na dostupnou pomoc. Tohle lze poskytnout při každé rutinní kontrole — bez speciálního vybavení, bez psychiatra.
Většina žen
2
Krátké psychologické intervence
Strukturované rozhovory, kognitivně-behaviorální techniky, práce s úzkostí nebo depresí. Může je poskytovat vyškolený zdravotník — ne nutně psychiatr.
Část žen
3
Specializovaná psychiatrická péče
Pro těžší stavy — závažná deprese, PTSD, psychóza. Vyžaduje odborníka a intenzivnější intervenci, případně farmakoterapii.
Malá část žen

Klíčový princip WHO: Screenujte jen tam, kde existuje návazná cesta péče. Ptát se ženy, jestli je v pořádku, a pak jí nemít co nabídnout — to není péče. To je zklamání důvěry.

Svět to dokáže. Česko zatím ne.

To, co prosazujeme, není experiment. Je to praxe ověřená po celém světě — v zemích, které mají výrazně omezenější zdroje než Česká republika.

🇨🇱
Chile
89 %
Celostátní screening deprese v těhotenství od roku 2003 s 89% pokrytím.
🇵🇰
Pákistán
V domácnostech
Komunitní pracovnice vyškolené v psychologické intervenci pro perinatální depresi — přímo u žen doma.
🇳🇵
Nepál
+47 %
Jednoduchý komunitní nástroj, který zvýšil využívání služeb duševního zdraví o 47 %.
🇿🇦
Jihoafrická republika
Systémově
Komplexní model odstupňované péče integrovaný do primárních zdravotních zařízení.
A co Česká republika?

V ČR dnes systematická péče o duševní zdraví v těhotenství neexistuje. Nikdo ji nevyžaduje, nikdo ji nehradí, nikdo ji systematicky neposkytuje. Ženy, které se v těhotenství potýkají s úzkostí nebo depresí, si musí pomoc najít samy — pokud vůbec vědí, že ji mohou hledat.

Na čem TěhoDuše pracuje

Chceme to změnit. Krok za krokem, ve spolupráci s lékaři, porodními asistentkami, pojišťovnami a odbornými společnostmi.

Plán systémové změny
Pět oblastí, kde usilujeme o konkrétní posun
Metodiky gynekologů a porodních asistentek
WHO doporučuje, aby otázky na psychický stav byly součástí každé rutinní kontroly. Zjišťujeme, jak tyto dokumenty v ČR vznikají a kde přesně by se téma mělo objevit.
Těhotenská průkazka
Je to dokument, který má v ruce každá těhotná žena. Může být prvním místem, kde se dozví, že úzkost v těhotenství je běžná — a že existuje pomoc.
Standardizovaný screening
Řešíme: kdo screening provádí, kdy v průběhu těhotenství, jaký nástroj použít — a hlavně, jak zajistit, aby po pozitivním výsledku skutečně následovala pomoc. Chile to dokázalo. Proč ne Česko?
Digitální nástroje
Aplikace nabízející prevenci, self-screening, edukaci a propojení na pomoc. WHO digitální formáty podpory doporučuje. Aplikace nemůže nahradit osobní kontakt — ale může být mostem k němu.
Hrazení návštěv psychologa ze zdravotního pojištění
Minimálně tři návštěvy pro každou těhotnou ženu — stejně jako se podařilo prosadit hrazené návštěvy porodních asistentek v šestinedělí. Precedent existuje. Ekonomická logika je jasná: prevence je levnější než léčba následků.

V ČR máme vyspělou zdravotnickou infrastrukturu, kvalifikované odborníky a systém, který jednou ukázal, že dokáže rozšířit standard péče. Chybí jen systémová vůle. A o tu usilujeme.

Zdarma
Bezplatný kurz pro nastávající maminky
Psychická pohoda v těhotenství, zvládání obav a první kroky, pokud se necítíte dobře. Dostupné ihned — online.
Začít kurz
Zdarma
Síť podpory TěhoDuše
Hledáte odbornou pomoc a nevíte, kde začít? Pomůžeme vám najít cestu — od psychologů po porodní asistentky.
Zjistit více
Mgr. Tereza Sladká
Mgr. Tereza Sladká
Zakladatelka TěhoDuše · psycholožka · spisovatelka
Její profesní cesta začala u dětí a jejich rodičů — postupně si všímala, jak zásadní roli hraje období těhotenství v pozdějším fungování celé rodiny. Když tímto obdobím sama prošla, překvapilo ji, že v systému prenatální péče neexistuje komplexní psychologická podpora. To ji přivedlo k založení TěhoDuše. Je autorkou knih „Když slova bolí“, „Naučte se říct, co chcete“, „V pasti myšlenek“ a „Mámou v procesu“.
Zdroj
  1. WHO (2022). Guide for integration of perinatal mental health in maternal and child health services. Geneva: World Health Organization. ISBN 978-92-4-005714-2. Dostupné na: who.int
Pro odborníky · Porodní asistentky & lékaři

Proč je důležitá aktivní spolupráce se ženou?

Ani ten nejzkušenější odborník nemůže znát tělo a prožívání každé konkrétní ženy. Naslouchání není zpochybněním odbornosti — je jejím doplněním.

Mgr. Zuzana Marečková Kloudová Únor 2026 6 min čtení

Žena je jediná, kdo své tělo zevnitř skutečně cítí — zná jeho signály a hranice. Teprve spojením odborných znalostí a jedinečné zkušenosti ženy vzniká péče, která je bezpečná, účinná a respektující.

Navázaná spolupráce se ženou není přítěž. Je to opora — pro vás i pro ni.

Kruh spolupráce
Co vzniká, když se odbornost a zkušenost ženy potkají
Jak to vypadá v praxi
Vyberte svou roli a podívejte se na konkrétní kroky

Zkušenost, odbornost a praxe porodní asistentky jsou klíčové. Plně se ale uplatní teprve tehdy, když žena není jen pasivním příjemcem péče, ale aktivní partnerkou porodu.

Jak ženu aktivizovat
  1. Ptát se místo předpokládání — „Co vám teď pomáhá?“ „Jak to teď vnímáte?“
  2. Nabízet volby, i jednoduché — „Můžeme zkusit tohle nebo tamto — co se vám zdá bližší?“
  3. Dávat prostor pojmenovat bolest, strach, potřeby, rytmus — bez přerušování a bez hodnocení
  4. Vyjadřovat důvěru v tělo ženy — „Vaše tělo ví, co dělá.“
Pro porodní asistentku
  • Nepotřebujete vše táhnout sama ani vymýšlet za ženu
  • Rychleji se zorientujete v tom, co žena skutečně potřebuje
  • Práce je plynulejší a méně vyčerpávající
  • Snižuje se napětí a odpor
Pro ženu
  • Cítí se slyšená, respektovaná a kompetentní
  • Lépe zvládá bolest a zátěž porodu
  • Snáze spolupracuje i v náročných fázích
  • Klesá riziko traumatického prožitku

Navázaná spolupráce ulehčuje práci porodní asistentce a posiluje ženu tam, kde to v porodu potřebuje nejvíc.

Odbornost, zkušenosti a klinické rozhodování lékaře jsou v porodu zásadní. Jejich účinnost se ale výrazně zvyšuje tehdy, když je žena vnímána jako aktivní spolupracující partner, ne jako objekt výkonů.

Jak podpořit spolupráci ženy
  1. Ptát se místo předpokládání — „Jak to teď zvládáte?“ „Co je pro vás teď nejtěžší?“
  2. Krátce vysvětlit záměr postupu a nabídnout volbu, pokud je možná
  3. Zachytit signály ženy — napětí, odpor, zahlcení — dříve, než se promění v nespolupráci
  4. Uznat kompetenci ženy v jejím prožívání — „Vy nejlépe víte, co se ve vašem těle děje.“
Pro lékaře
  • Rychlejší získání relevantních informací
  • Menší odpor, méně konfliktů a krizových situací
  • Plynulejší průběh výkonů a lepší adherence
  • Nižší riziko sekundární traumatizace a stížností
Pro ženu
  • Pocit bezpečí a kontroly v náročné situaci
  • Lepší schopnost spolupracovat i při urgentních výkonech
  • Snížení stresu, který může komplikovat porod
  • Pozitivnější poporodní integrace zážitku

Spolupracující žena není překážkou odborné péče. Je jejím zesilujícím faktorem — zejména v akutních a rozhodujících momentech.

Webinář · 99 Kč
Webináře pro odborníky
Praktické vzdělávání pro lékaře, porodní asistentky a psychology — komunikace se ženou, trauma-informovaný přístup a práce s perinatálním obdobím.
Zjistit více
Pro odborníky · Zdarma
Služby pro odborníky
Online poradna, supervize, workshopy a školení pro týmy. Vše pro ty, kdo pečují o těhotné a čerstvé maminky a chtějí zdokonalit svůj přístup.
Přejít na stránku
Mgr. Zuzana Marečková Kloudová
Mgr. Zuzana Marečková Kloudová
Psycholožka · psychoterapeutka
Psychologii vystudovala na FF Masarykovy univerzity. Máma. Zaměřuje se na práci s dětskými klienty a jejich rodinami, individuální terapii i rodinné terapie. Věří, že v každém člověku je hluboká síla — i když ji zrovna necítí.
Pro odborníky · Komunikace a péče

Sekundární traumatizace: kdy péče zraňuje a jak to změnit

Žena si nepamatuje přesný průběh porodu. Ale velmi přesně si pamatuje, jak s ní lidé mluvili — a jak se díky nim cítila. Právě tam má zdravotník největší moc.

Mgr. Tereza Sladká Prosinec 2025 12 min čtení

Každá čtvrtá až pátá žena má v anamnéze sexuální zneužití. Tři až devět procent žen zažívá násilí od partnera během těhotenství. A ženy s historií traumatu mají třikrát vyšší riziko, že zažijí další násilí. Většina z nich vám o tom neřekne.

1 ze 4
žen zažila sexuální zneužití v dětství
3–9 %
žen zažívá násilí od partnera během těhotenství
3×
vyšší riziko dalšího násilí u žen s historií traumatu

Traumatem přitom rozumíme víc než jen fyzické násilí. Jde o jakoukoliv zkušenost, která člověka zahltí nad jeho schopnost ji zpracovat — ať už jde o sexuální zneužití, domácí násilí, ztrátu dítěte, ale i předchozí negativní zkušenost se zdravotnictvím nebo pocit ztráty kontroly při dřívějším porodu.

Tento přístup má dvojí efekt: chrání ženy s historií traumatu před retraumatizací a zároveň snižuje riziko, že porod bude traumatický i pro ženy bez předchozí zátěže. Protože principy citlivé péče — respekt, komunikace, pocit kontroly — prospívají všem.

Žena si často nepamatuje přesný průběh porodu. Ale velmi přesně si pamatuje, jak s ní lidé mluvili, jak se k ní chovali — a jak se díky nim cítila.

— Klíčové zjištění výzkumů porodního traumatu

Dvě věci, které snadno zaměnit

V praxi se často mluví o porodním traumatu a sekundární traumatizaci jako o totéž. Nejsou. Rozdíl je zásadní — protože každé vyžaduje jiný typ práce a jiný typ intervence.

Porodní trauma vs. sekundární traumatizace
Stejné příznaky, různý původ — různá cesta ke zdroji
Typ 1
Porodní trauma

Vzniká ze subjektivního prožitku porodu jako ohrožujícího nebo bezmocného — kvůli průběhu samotné události: komplikace, rychlý porod, urgentní situace.

Větší práce s
tělem pamětí strachem integací zážitku
Typ 2
Sekundární traumatizace

Vzniká necitlivým zacházením, bagatelizací nebo nedostatkem respektu ze strany zdravotníků. Zdrojem zranění není medicínská událost, ale způsob péče.

Větší práce s
vztahem hranicemi validací mocí

Klíčový poznatek: I velmi náročný porod nebo komplikované těhotenství nemusí být traumatizující, pokud se žena cítí respektovaná, informovaná a v bezpečném vztahu se zdravotníky. Naopak medicínsky „hladký“ porod může být silně traumatický, pokud žena zažije nerespekt nebo ztrátu kontroly.

Co sekundární traumatizaci spouští

Primárním mechanismem je porušení pocitu bezpečí, autonomie a respektu. Konkrétně se to v praxi projevuje takto:

Situace, které vedou k sekundární traumatizaci
  • Neempatické, hrubé nebo ponižující jednání
  • Zákroky bez předchozí komunikace nebo souhlasu
  • Chybějící vysvětlení toho, co se děje a proč
  • Ignorování nebo zlehčování bolesti, strachu nebo potřeb
  • Komentáře „to nic není“, „jiné to zvládly“, mluvení o ženě ve třetí osobě
  • Zbytečný tlak, zastrašování nebo manipulace
  • Pocit bezmoci — žena nemá hlas ani možnost ovlivnit, co se s ní děje

Následky mohou být závažné: rozvoj posttraumatických příznaků po porodu, úzkosti, strach z mateřství i z dalšího těhotenství, pocity vlastního selhání, studu nebo viny, a dlouhodobá nedůvěra v zdravotnický systém.

Jak na to: čtyři principy trauma-informované péče

Mezinárodní konsenzus (SAMHSA) definuje trauma-informovanou péči pomocí modelu 4R. Každý princip má přímý dopad na to, zda žena zažije péči jako bezpečnou — nebo zraňující.

Model 4R — trauma-informovaná péče
Klikněte na princip a přečtěte si, co znamená v praxi
1
Realize — Uvědomit si
rozšířenost traumatu ve vaší ordinaci

Trauma je rozšířené. Velmi rozšířené. Každá čtvrtá až pátá žena má v anamnéze sexuální zneužití. Mnoho žen zažilo násilí, ztrátu nebo medicínské trauma. A vy o tom často nevíte — protože se vám o tom neřekne.

Přistupujte ke každé ženě s vědomím, že mohla něco těžkého zažít — i když na to nic neukazuje
I předchozí negativní zkušenost se zdravotnictvím — i mimo porodnici — ovlivňuje, jak žena prožije porod
Není potřeba pátrat ani diagnostikovat — stačí přistupovat s otevřeností a bez předpokladů
💡 V praxi

Samotné vědomí, že trauma je rozšířené, mění tón komunikace. Začíná ještě před tím, než otevřete ústa.

2
Recognize — Rozpoznat
varovné signály a spouštěče

Naučte se identifikovat momenty, kdy žena může reagovat jinak, než byste čekali — disociace (odpojení od těla a přítomného okamžiku, kdy žena „není tady“), náhlá pasivita nebo panická agitovanost. Nejde o diagnózu, ale o citlivost k signálům.

„Nepřítomný“ pohled, odpovídá s prodlevou nebo vůbec — může jít o disociaci (psychické odpojení jako obranná reakce)
Zvýšená úzkost při vaginálním vyšetření, ultrazvuku nebo vyšetření prsu — invazivní výkony jsou častým spouštěčem
Po porodu: odpoutání od dítěte, „prázdný“ výraz, nezájem o kojení
💡 Otázky při příjmu

„Máte nějaké obavy z porodu?“ — a počkejte. Pokud žena mlčí, nedomýšlejte za ni. Můžete dodat: „Je něco, o čem byste chtěla, abych věděla? Nebo naopak něco, čemu bychom se měly vyhnout?“

3
Respond — Reagovat
přizpůsobit péči — komunikovat, ptát se, respektovat

Průběžně říkejte, co děláte a proč. Ženu zapojujte do rozhodování — aktivní role snižuje pocit ztráty kontroly, který je jedním z hlavních spouštěčů traumatické reakce.

Nabízejte skutečné možnosti: „Chcete zkusit vanu nebo sprchu? Chcete změnit polohu?“ — a pokud žena řekne „ne“ nebo „počkejte“, respektujte to bez vysvětlování
Před každým výkonem nejdřív vysvětlete, co a proč — pak se zeptejte odděleně: „Souhlasíte?“ Reálná odpověď „ne“ musí být možná. Pokud žena odmítne, potvrďte to: „Dobře, nebudeme to dělat.“
U žen se známou historií traumatu: zapište do dokumentace pro celý tým, co jí pomáhá a čemu se vyhnout
💡 V náročných momentech

„Vidím, že je to teď těžké.“ — a zastavte se. Pojmenování bez hodnocení je samo o sobě podpůrné. Pak: „Co by vám teď pomohlo?“ — a nechte ji odpovědět.

4
Resist — Chránit
předcházet retraumatizaci — i nechtěné

Způsob péče může sám o sobě traumatizovat — i když medicínsky děláte všechno správně. Tón hlasu, způsob dotyku, oční kontakt — zdánlivé „drobnosti“ mají velký dopad.

Výkony bez vysvětlení nebo souhlasu — jeden z nejčastějších zdrojů sekundární traumatizace
„To nic není“, „jiné to zvládly“, mluvení o ženě ve třetí osobě — bagatelizace emoce zpravidla zesiluje, ne tlumí
Ignorování bolesti nebo strachu — i když fyzicky „nic není“, prožitek ženy je reálný
💡 Jednoduchý test

Před každým zásahem: „Jak bych chtěla, aby se to dělalo mně?“ — a po náročném porodu nabídněte ženě prostor promluvit: „Jak to na vás působilo? Je něco, co vám leží na srdci?“

Věty, které se vyplatí mít po ruce
Konkrétní formulace pro každodenní praxi
„
Chci vám nejdřív vysvětlit, co se bude dít.
„
Souhlasíte?
„
Dobře, nebudeme to dělat.
„
Vidím, že je to teď náročné.
„
Můžeme postupovat pomaleji.
„
Co byste teď potřebovala?
„
Máte nějaké přání nebo obavu?
„
Rozhodnutí je na vás. Jsem tu, abych vám pomohla.
Věty fungují jen tehdy, pokud po nich skutečně počkáte na odpověď — a tu odpověď respektujete.
Tahák do každodenní praxe
Sedm principů, které si lze odnést
1
Vysvětli — zeptej se — respektuj odpověďKaždý výkon = informace + souhlas. Oznámení a souhlas jsou dva oddělené kroky.
2
Mluv se ženou, ne o ženěAni ve chvíli, kdy diskutujete s kolegou, nemluvte o ní jako by nebyla přítomna.
3
Validuj emoce — i ty, které ti nedávají smysl„Vidím, že máte strach.“ — ne „to není důvod ke strachu“.
4
Nabízej skutečné volby„Chcete zkusit X nebo Y?“ — kde obě možnosti jsou reálně dostupné a přijatelné.
5
Předpokládej možnost traumatuNení potřeba ptát se — stačí přistupovat s tím vědomím, a upravit tón, tempo a způsob dotyku.
6
Vyhni se hodnotícím soudům„To nic není“ nebo „jiné to zvládly“ — i míněno dobře — zpravidla uzavírá, ne otevírá.
7
Po náročném porodu nabídni prostor promluvitDobrovolně, s citlivostí a bez tlaku. Ne povinný debriefing — ale otevřené dveře.
Webinář · 99 Kč
Webináře pro odborníky
Praktické vzdělávání pro lékaře, porodní asistentky a psychology — komunikace s pacientkou, trauma-informovaný přístup a práce s perinatálním obdobím.
Zjistit více
Pro odborníky · Zdarma
Služby pro odborníky
Online poradna, supervize, workshopy a školení pro týmy. Vše pro ty, kdo pečují o těhotné a čerstvé maminky a chtějí zdokonalit svůj přístup.
Přejít na stránku
Mgr. Tereza Sladká
Mgr. Tereza Sladká
Zakladatelka TěhoDuše · psycholožka · spisovatelka
Její profesní cesta začala u dětí a jejich rodičů — postupně si všímala, jak zásadní roli hraje období těhotenství v pozdějším fungování celé rodiny. To ji přivedlo k založení TěhoDuše. Je autorkou knih „Když slova bolí“, „Naučte se říct, co chcete“, „V pasti myšlenek“ a „Mámou v procesu“.
Zdroje
  1. Substance Abuse and Mental Health Services Administration (SAMHSA). (2014). SAMHSA’s Concept of Trauma and Guidance for a Trauma-Informed Approach. HHS Publication No. (SMA) 14-4884. library.samhsa.gov
  2. Schroeder, K., et al. (2025). Reframing obstetric care through a trauma-informed lens. Pregnancy. doi.org/10.1002/pmf2.70081
  3. Holtz, K. A., et al. (2022). Trauma informed care in the obstetric setting and role of the perinatal psychiatrist. Psychiatry Research. doi.org/10.1016/j.psycr.2022.100082
  4. Hall, S., et al. (2021). Education in trauma-informed care in maternity settings. MCN: The American Journal of Maternal/Child Nursing. pmc.ncbi.nlm.nih.gov
  5. Leinweber, J., et al. (2022). Trauma-informed perinatal healthcare for survivors of sexual violence. pmc.ncbi.nlm.nih.gov
  6. Gokhale, P., et al. (2020). Refining trauma-informed perinatal care. Journal of Midwifery & Women’s Health, 65(2), 224–230. doi.org/10.1111/jmwh.13063
  7. Leinweber, J., et al. (2022). Developing a woman-centred definition of a traumatic childbirth experience. Birth, 49(4), 687–696. doi.org/10.1111/birt.12632
  8. Hollander, M. H., et al. (2017). Preventing traumatic childbirth experiences: 2192 women’s perceptions and views. Archives of Women’s Mental Health, 20, 515–523. doi.org/10.1007/s00737-017-0729-6
  9. Pan, Y., et al. (2021). Prevalence of childhood sexual abuse among women: A worldwide meta-analysis. Trauma, Violence & Abuse. doi.org/10.1177/1524838020912867
  10. Barrios, Y. V., et al. (2015). Association of childhood abuse with intimate partner violence in pregnancy. PLoS ONE, 10(1), e0116609. doi.org/10.1371/journal.pone.0116609
Pro odborníky · Péče v porodnici

Co lze zařadit do provozu porodnic?

Praktická inspirace pro péči před porodem, při porodu a po porodu — s ohledem na kapacity i každodenní realitu pracovišť.

Mgr. Kateřina Skalová Pražáková & Mgr. Gabriela Juříková Duben 2026 20 min čtení

Porod je mimořádně intenzivní událost. Pro řadu žen je posilující — u části však může být spojen i s dlouhodobě nepříjemnými psychickými dopady. V literatuře se uvádí široké rozpětí výskytu traumatické porodní zkušenosti.

Text vychází zejména ze studií ze zahraničí a je doplněn o praktické tipy, z nichž některé vycházejí z osvědčených postupů konkrétních porodnic. Berme jej jako soubor inspirací: co lze zvažovat, pokud je to pro dané pracoviště i jednotlivé pracovníky proveditelné.

Checklist péče v porodnici
Tři klíčové fáze a oblasti, na které se zaměřit
Fáze 1
Péče před porodem
7
oblastí přípravy a nastavení
Realistická očekávání Předporodní kurzy Dech & relaxace Porodní plán Prostředí sálu Kontinuita péče Strach z porodu
Fáze 2
Péče při porodu
3
klíčové oblasti přímé podpory
Podpora ženy i partnera Příjemná atmosféra Pomůcky & úlevové polohy
Fáze 3
Péče po porodu
4
kroky pro bezpečný přechod domů
Kontakt kůže na kůži Mapování psychiky Debriefing (citlivě) Porodní trauma

1. Péče před porodem

1
Nastavit realistická očekávání

V tom, jak žena zpětně hodnotí svůj porod, nerozhoduje jen to, co se stalo — ale také jak se to komunikovalo, zda se cítila „viděná a slyšená“ a jak velký byl případný nesoulad mezi očekáváním a realitou.

💡 Prakticky do provozu

Doporučujeme transparentně uvádět (v konzultacích, na kurzech i na webu), co je v porodnici standard a co je podmíněné kapacitami či indikací. Snižuje to riziko nedorozumění a následného zklamání, když „něco slíbeného“ nakonec možné není.

2
Co zařadit do předporodních kurzů

Předporodní příprava může podpořit informovaná rozhodnutí a posílit emoční stabilitu. Klíčové přitom je, zda kurzy zahrnují jen průběh „normálního“ porodu, nebo i možné komplikace a intervence — studie naznačují, že příprava zahrnující oba scénáře snižuje pravděpodobnost, že žena bude porod vnímat jako traumatický.

💡 Prakticky do provozu

Doporučujeme věnovat část kurzu jak přirozenému průběhu porodu, tak i srozumitelnému vysvětlení možných komplikací a postupů — co se děje při hrozícím předčasném porodu, jaké bývají typické kroky v konkrétních situacích a kam se žena může obrátit.

3
Doporučovat dechová cvičení, relaxaci a mindfulness

Nácvik relaxačních technik může dle dostupných studií usnadnit průběh porodu zejména tím, že snižuje vnímanou intenzitu bolesti — patří sem dechová cvičení, mindfulness nebo jóga.

💡 Prakticky do provozu

Pokud není možné podobné nácviky zařadit přímo do kurzů, má smysl ženám doporučovat, aby takové techniky vyhledaly jinde — například prostřednictvím těhotenské jógy.

4
Porodní plán a plán B

Formulace přání ohledně porodu může ženě, partnerovi i zdravotníkům pomoci ujasnit si, co je pro ženu důležité. V praxi funguje jako nástroj komunikace. Protože je porod nepředvídatelný proces, je doporučováno připravit se na více možných scénářů.

💡 Prakticky do provozu

S nastávajícími rodiči je vhodné mluvit i o „plánu B“ — co by ženě pomohlo, kdyby ne vše proběhlo podle původních představ (např. co je pro ni důležité při nutné intervenci, jakou podporu očekává od personálu, jaké drobnosti by jí pomohly cítit se bezpečněji — třeba bonding i v případě císařského řezu).

5
Prostředí sálu a možnost návštěvy

Prvky známého prostředí — jemné zemité barvy, textilie, závěsy, pohodlný nábytek — mohou mnoha ženám pomoci cítit se bezpečně. Jiné ženy se naopak cítí bezpečněji ve více „technokratickém“ prostředí s viditelným vybavením. Neexistuje jedna „správná“ podoba pro všechny.

💡 Tip

Doporučujeme umožnit těhotným ženám návštěvu porodních sálů ještě před rozhodnutím, kde budou rodit, aby zjistily, zda se v prostředí cítí bezpečně. Senzorické porodní sály (programovatelná světla, projekce, zvuky) jsou inspirující přístup — ale i jednoduché kroky jako možnost přítmí, omezení hluku a volba hudby jsou pro řadu pracovišť realistická cesta.

Pokud podobné pomůcky nejsou k dispozici na oddělení, je možné ženám doporučit, aby si přinesly věci, které jim pomohou vytvořit příjemnější atmosféru — oblíbenou hudbu, elektronické svíčky nebo vlastní aromaterapii.

— Inspirace z praxe porodnic
6
Kontinuita podpory a návaznost péče

Ženy, které dostávají kontinuální péči od známé a důvěryhodné osoby, mají vyšší pravděpodobnost pozitivních porodnických výsledků a méně často negativní porodní zkušenost. Taková osoba může poskytnout emoční podporu během porodu i partnerovi.

💡 Prakticky do provozu

V České republice je možné vyhledat kontinuální služby porodních asistentek přes Centra porodní asistence (např. CPA při FN Bulovka). Pokud porodnice nemá CPA, lze ženám zmínit Mapu porodních asistentek na webu UNIPA. Dulu lze vyhledat přes Českou asociaci dul. Pro návaznost péče po porodu doporučujeme sestavit přehledný „rozcestník péče“ s kontakty na laktační poradnu, fyzioterapeuty, psychology a podpůrné organizace (Úsměv mámy, Nedoklubko, Perinatal) — a umístit jej do čekáren, ambulancí i na web.

7
Kdy zbystřit: výrazný strach z porodu

Strach z porodu se u žen liší intenzitou — od běžných obav po závažnou tokofobii, která ovlivňuje každodenní fungování. Užitečné je rozlišovat mezi strachem, který žena vnímá jako zvládnutelný, a strachem, který vyžaduje podporu nad rámec běžné péče.

Doporučované možnosti podpory
  • Psychologické poradenství a terapie — zejména kognitivně-behaviorální terapie (KBT)
  • Psychiatrická pomoc v závažnějších situacích
  • Mapování intenzity strachu při konzultacích a aktivní nabídka odkazu na odborníka

2. Péče při porodu

1
Podpora ženy i partnera: „být u toho“ a dělat to srozumitelně

Srozumitelná komunikace, zajištění informovaného souhlasu a emoční podpora vedou k tomu, aby se žena cítila „viděná a slyšená“. Doprovod ženy k porodu může být významným podpůrným faktorem — ale jen pokud je na svou roli dobře připraven.

💡 Prakticky do provozu

Doporučujeme myslet i na doprovod — nejen „povolit přítomnost“, ale dát mu jasnou roli: co může dělat, jak může ženě pomoci (nabízet pití, masáž, napustit vanu). Osvědčuje se vytvořit doprovodu základní zázemí (kam si odložit věci, kde si sednout) a nabídnout mu vodu nebo čaj.

2
Pomoci vytvořit příjemnou atmosféru

Příjemná atmosféra s minimem rušivých vlivů má prokazatelný vliv na průběh porodu. Přítmí bylo ve studii spojeno s častějším spontánním vaginálním porodem, méně nástřihy a menším poraněním — ženy zároveň častěji popisovaly stav „flow“. Relaxační hudba může snižovat vnímanou bolesti a zvyšovat spokojenost s porodem.

Co může pomoci (dle výzkumů)
  • Přítmí nebo možnost regulace osvětlení
  • Relaxační nebo oblíbená hudba, omezení hluku
  • Ponoření do teplé vany
  • Masáže a dotek
  • Aromaterapie (např. levandulový extrakt)
💡 Prakticky do provozu

Tam, kde je to možné, nabídněte ženě volbu — přítmí, hudba, ticho nebo omezení rušivých vstupů. Nejde o „jedno správné nastavení“, ale o možnost přizpůsobit prostředí tomu, co konkrétní ženě pomáhá.

3
Nabízet dostupné pomůcky a aktivně se ptát

V řadě porodnic je k dispozici základní vybavení pro pohyb a úlevové polohy — ale ne vždy se nabízí automaticky. Nabízení porodních pomůcek podporuje pocit kontroly, bezpečí a autonomie rodičky, které jsou klíčovými faktory pozitivního porodního prožitku.

💡 Prakticky do provozu

Doporučujeme aktivně nabízet a připomínat dostupné pomůcky: gymbally, rebozo, sprchu, hřejivé či chladicí polštářky, dle možností aromalampy nebo oleje do koupele. V některých situacích může ženě při intenzivních kontrakcích pomoci mít „něco v ruce“ (masážní míček, hřeben) — zejména pokud ji vyhovuje odvádění pozornosti tělesným podnětem.

3. Péče po porodu

1
Podpora kontaktu matky a dítěte

Kontakt kůže na kůži po porodu — alespoň na kratší dobu — je uváděn jako jeden z kroků, který může pomoci předejít rozvoji příznaků PTSD.

💡 Prakticky do provozu

Pokud je to možné, doporučujeme během „zlaté hodinky“ dopřát rodičům a dítěti co nejvíce klidu a rutinní vyšetření, pokud možno, odložit na později.

2
Aktivně mapovat psychický stav ženy

Vhodné je zaměřovat se i na emoce ženy, nejen na fyzické zdraví. Do mapování se mohou zapojit různí zdravotníci — personál v nemocnici, pediatři i praktičtí lékaři. Zvláštní pozornost je na místě u žen s projevy deprese, úzkosti či PTSD, ale také u matek dětí s potížemi se spánkem, krmením nebo nadměrným pláčem.

💡 Prakticky do provozu

Ženě lze klást otázky: „Jak se cítíte ohledně porodu?“ · „Jak jste to prožila?“ · „Chcete se k něčemu vrátit nebo něco dovysvětlit?“ Ženy oceňují možnost být vyslyšeny a uznání pocitů bez odsuzování — naopak jako zraňující vnímají, když zdravotník odváděl pozornost od emocí k fyzickému zdraví dítěte nebo obhajoval vlastní postupy.

3
Co s debriefingem po porodu?

Debriefing po porodu je často zmiňovaná intervence — rozhovor o emocích spojených s porodem vedený porodní asistentkou. Zároveň jsou však důkazy o jeho účinnosti zaměřeného na trauma kontroverzní: v některých případech může přispívat i ke zhoršení příznaků.

Roli hraje také načasování — část žen chce o porodu mluvit brzy, mnoho žen se na to krátce po porodu necítí připravených a oceňuje možnost rozhovoru s odstupem týdnů, případně ve více setkáních.

💡 Prakticky do provozu

Pokud rozhovor nabízíte, zdůrazněte dobrovolnost, citlivý styl a možnost načasování — ne „povinné“ rozebírání bezprostředně po porodu.

4
Jak podpořit ženu s porodním traumatem?

Informace pro zdravotníky týkající se péče o ženy s porodním traumatem lze dohledat na webu TěhoDuše: Porodní trauma: Praktický průvodce pro lékaře a porodní asistentky

Webinář · 99 Kč
Webináře pro odborníky
Praktické vzdělávání pro lékaře, porodní asistentky a psychology — jak pracovat s psychikou ženy v perinatálním období.
Zjistit více
Pro odborníky · Zdarma
Služby pro odborníky
Online poradna, supervize, workshopy a školení pro týmy. Vše na jednom místě pro ty, kdo pečují o těhotné a čerstvé maminky.
Přejít na stránku
Mgr. Kateřina Skalová Pražáková
Mgr. Kateřina Skalová Pražáková
Psycholožka
Psychologii vystudovala na Karlově univerzitě. Absolvovala výcvik v expresivních terapiích. Věnuje se podpoře žen v těhotenství, po porodu i v šestinedělí — vnímá, jak moc protichůdné informace v těchto obdobích zbytečně zatěžují.
Mgr. Gabriela Juříková
Mgr. Gabriela Juříková
Psycholožka
Vystudovala psychologii na FF UP v Olomouci, vzdělává se v integrativní psychoterapii. Působí na gynekologicko-porodnickém oddělení, v perinatálním podpůrném a paliativním týmu a v soukromé praxi. Věří, že každý z nás má v sobě vlastní zdroje a sílu zvládat náročná období.
Zdroje
  1. Albo, S. et al. (2025). Illuminating birth: Exploring the impact of birthing environment lighting on labor. Frontiers in Global Women’s Health, 6, Article 1599885.
  2. Alizadeh-Dibazari, Z. et al. (2024). The effect of non-pharmacological prenatal interventions on fear of childbirth. BMC Psychiatry, 24, Article 415.
  3. Bannister, L. et al. (2025). Women’s experiences of debriefing following childbirth. Midwifery, 146, Article 104421.
  4. Burns, E. et al. (2022). Intrapartum interventions and outcomes following immersion in water. BMJ Open, 12(7), e056517.
  5. Cross, H. et al. (2023). Antenatal preparation, obstetric complications and birth experience. BMC Pregnancy and Childbirth, 23, Article 543.
  6. Dekel, S., Ein-Dor, T., & Berman, Z. (2017). Is childbirth a traumatic event? European Journal of Obstetrics & Gynecology, 211, 48–54.
  7. Diezi, A.-S. et al. (2023). Informing about childbirth without increasing anxiety. BMC Pregnancy and Childbirth, 23(1), Article 797.
  8. Doherty, J. R. et al. (2025). EMDR for childbirth-related PTSD symptoms. Frontiers in Global Women’s Health, 6, Article 1487799.
  9. Gamble, J. et al. (2005). Effectiveness of counseling after a traumatic childbirth. Birth, 32(1), 11–19.
  10. Hermans, A. C. M. et al. (2025). Parent’s Perspective on Continuity of Care. International Journal of Integrated Care, 25(1), Article 4.
  11. Hollander, M. H. et al. (2017). Preventing traumatic childbirth experiences. Archives of Women’s Mental Health, 20, 515–523.
  12. Horsch, A. et al. (2024). Secondary prevention of childbirth-related PTSD. American Journal of Obstetrics and Gynecology, 231(1), 83–99.
  13. Jomeen, J. et al. (2020). Tokophobia and fear of birth. Journal of Reproductive and Infant Psychology, 39(1), 2–15.
  14. Kranenburg, L. W. A. et al. (2023). Traumatic childbirth experience. International Journal of Environmental Research and Public Health, 20(4), Article 2775.
  15. Leinweber, J. et al. (2022). Developing a definition of a traumatic childbirth experience. Birth, 49(4), 687–696.
  16. Lunda, P. et al. (2018). Women’s experiences of continuous support during childbirth. BMC Pregnancy and Childbirth, 18(1), Article 167.
  17. Nilsson, C. et al. (2018). Definitions, measurements and prevalence of fear of childbirth. BMC Pregnancy and Childbirth, 18, Article 28.
  18. Nilsson, C. et al. (2020). [Birthing environment and supportive measures]. Shrnutí z recenzovaných studií.
  19. Schmitt, N. et al. (2022). The partner’s experiences of childbirth. BMC Pregnancy Childbirth, 22, 742.
  20. Smith, C. A. et al. (2018). Relaxation techniques for pain management in labour. Cochrane Database of Systematic Reviews, 3, CD009514.
  21. Taheri, M. et al. (2018). Creating a positive perception of childbirth experience. Reproductive Health, 15, Article 73.
  22. Webb, R. et al. (2021). When birth is not as expected. BMC Pregnancy and Childbirth, 21(1), Article 475.
  23. Wrønding, T. et al. (2019). The aesthetic nature of the birthing room environment. Scientific Reports, 9, Article 303.
  24. Pregnancy, Birth and Baby. (2025). The role of a birth support partner. pregnancybirthbaby.org.au
  25. TěhoDuše, z. s. (b. d.). Porodní trauma: Praktický průvodce pro lékaře a porodní asistentky. tehoduse.solidpixels.com
  26. UNIPA. (b. d.). Mapa porodních asistentek. unipa.cz
  27. FN Bulovka. (b. d.). Centrum porodní asistence. bulovka.cz
Pro odborníky · Průvodce

Deprese v těhotenství: jak ji rozpoznat a co s ní

Postihuje každou pátou těhotnou ženu, přesto zůstává polovina případů nerozpoznána. Tento průvodce vám dá konkrétní nástroje — jak téma citlivě otevřít, co říkat a co ne, jak zavést screening do praxe a kam ženu odeslat.

Mgr. Tereza Sladká 2025 12 min čtení

Vážené kolegyně a kolegové, jako zdravotníci v první linii máte jedinečnou příležitost depresivní symptomy včas rozpoznat a nabídnout adekvátní podporu. Nejde o diagnózu — to udělá odborník. Jde o všimnutí si, o bezpečný prostor a o správné nasměrování. Tento průvodce vám v tom pomůže.

20 %
těhotných žen prožívá depresi v průběhu těhotenství
40 %
má alespoň některé depresivní symptomy, i když ne plnou diagnózu
50 %
případů zůstává nerozpoznáno a žena se nedostane k potřebné pomoci

Nejprve jeden mýtus, který je třeba vyvrátit

Těhotenství neposkytuje ženám žádnou „imunitu“ proti depresi. Výzkumy jasně ukazují, že depresivní stavy se objevují s podobnou frekvencí v těhotenství jako v postpartálním období. Navíc neléčená prenatální deprese často přetrvává i po porodu — a má závažné důsledky pro matku i dítě.

Těhotné ženy jsou emocionálně velmi citlivé — a to je biologicky správně. Zvýšená emoční senzitivita v těhotenství je adaptivní mechanismus, který připravuje mozek matky na intenzivní vnímavost potřebnou pro vytvoření silného pouta s dítětem.

— nejde o slabost, ale o biologicky zakotvený proces

Je proto důležité, aby perinatální péče nahlížela na emoční zranitelnost těhotných žen nikoliv jako na problém, ale jako na klíčovou součást mateřské adaptace — která si zaslouží respekt a podporu.

Proč záleží na včasném rozpoznání

Neléčená deprese v těhotenství nemá dopad jen na matku — zasahuje i průběh těhotenství, porod a vývoj dítěte. Každé včasné odeslání může doslova změnit trajektorii celé rodiny.

📋
Nižší účast na prenatálních kontrolách
⚠
Rizikové chování — kouření, alkohol, látky
⏱
Vyšší riziko předčasného porodu a nižší porodní hmotnosti
🤝
Narušení vazby mezi matkou a dítětem po narození
🔄
Přetrvávání deprese i po porodu — bez léčby se stav nezlepší sám

Jak citlivě otevřít téma psychického zdraví

V prostředí ordinace může být náročné najít prostor pro hlubší rozhovor. Přesto stačí několik upřímně položených otázek. Nemusíte klást všechny — mnohdy postačí ta nejzákladnější: „Jak se vlastně cítíte?“ Touto otázkou dáváte najevo zájem.

Otázky pro rozhovor

Tyto změny mohou být přirozenou součástí těhotenství, ale i varovnými signály deprese. Způsob, jakým žena odpovídá, vám mnohdy řekne víc než samotná odpověď.

Zjistěte, co žena dělá, co ji baví, co ji těší. Ztráta radosti z věcí, které ji dřív těšily, je jedním z klíčových příznaků deprese — a ženy ho samy často neregistrují.

Sociální izolace může být jak příčinou, tak důsledkem deprese. Pokud žena nemá nikoho, komu by se mohla svěřit, je to silný rizikový signál.

Historie deprese nebo úzkostných poruch je jedním z nejsilnějších rizikových faktorů pro prenatální depresi. Stejně tak rodinná anamnéza — genetická predispozice hraje důležitou roli.

✓ Co říkat
„Jak se cítíte psychicky?“ — otevírá prostor pro upřímný rozhovor.
„Je normální mít smíšené pocity ohledně těhotenství.“ — normalizuje emoční ambivalenci.
„Chcete si promluvit o vašich obavách? Mám kontakty na odborníky.“ — staví psychiku na stejnou úroveň jako tělo.
„Mnoho žen prochází podobnými pocity. Nejste v tom sama.“ — snižuje pocit studu a izolace.
„Děkuji, že jste se se mnou podělila. To vyžaduje odvahu.“ — oceňuje otevřenost.
✗ Co neříkat
„To jsou jen hormony, to přejde.“ — zlehčuje skutečné problémy.
„Měla byste být šťastná, že jste těhotná.“ — vytváří pocit viny.
„Zkuste se prostě více usmívat a myslet pozitivně.“ — trivializuje komplexní psychické stavy.
„Počkejte, až se miminko narodí, to teprve poznáte, co je stres.“ — odrazuje od sdílení a normalizuje budoucí strádání.

Na co se zaměřit při anamnéze

Tyto faktory výrazně zvyšují riziko prenatální deprese. Jejich přítomnost neznamená diagnózu — ale ano zvýšenou pozornost a aktivní nabídku podpory.

Rizikové faktory

  • Historie psychiatrických onemocnění, zejména deprese nebo úzkostné poruchy
  • Předchozí postpartální deprese
  • Stresující životní události v posledních měsících
  • Nedostatečná sociální podpora nebo izolace
  • Konfliktní partnerský vztah nebo domácí násilí
  • Ambivalence nebo negativní pocity vůči těhotenství
  • Finanční nejistota nebo nestabilní bydlení
  • Užívání návykových látek
💡 Není to jen o diagnóze. Nemusíte čekat na splnění klinických kritérií. Pokud žena hůř spí, nemá z ničeho radost, často pláče nebo se stále něčeho bojí — to jsou důvody nabídnout pomocnou ruku. Zvlášť důležitá je podpora po náročných zprávách: pozitivní screening na genetické vady, zjištění růstové retardace nebo jiné znepokojivé výsledky.

Šest kroků ke screeningu v praxi

Zavést screening do ordinace neznamená radikální změnu — stačí několik konkrétních kroků. Tady je postup, který funguje.

1
Umístěte EPDS do čekárny

Vytiskněte Edinburskou škálu postnatální deprese a umístěte ji s instrukcí: „Pokud jste těhotná nebo máte miminko do roka, vyplňte prosím tento krátký dotazník o psychické pohodě.“ Nebo umístěte QR kód na online verzi.

💡 Dotazník dejte i do informačních materiálů při prvním těhotenském vyšetření. Žena si ho tak může v klidu promyslet doma.
2
Navažte na dotazník při kontrole

„Vyplnila jste dotazník v čekárně? Jak to šlo?“ — tento přechod je přirozený a šetří čas. Pokud dotazník nevyplnila, použijte rychlé screeningové otázky: jak se cítí, těší se na něco, co ji trápí.

3
Pozorujte signály pro odeslání

Nemusíte diagnostikovat. Stačí si všímat:

  • EPDS skóre 10 a více
  • Žena sama vyjádří obavy o svém psychickém stavu
  • Váš instinkt říká, že „něco není v pořádku“
  • Časté návštěvy s nejasnou příčinou
  • Výroky jako „nejsem dobrá“, „nezvládnu to“, „všechno dělám špatně“
Okamžitě jednejte při jakékoli zmínce o sebepoškozování nebo myšlenkách na ublížení sobě nebo dítěti — v dotazníku i v rozhovoru.
4
Jednoduché pravidlo: lepší odeslat jednu „zbytečně“

Odešlete prakticky každou ženu s EPDS 10+, která sama říká, že se necítí dobře, nebo u které cítíte, že by jí podpora prospěla. Je lepší odeslat jednu ženu zbytečně než jednu vynechat.

5
Jak to říct — formulace, které fungují

Místo: „Máte depresi, musíte k psychologovi.“

Řekněte: „Vidím, že se teď necítíte úplně dobře. V těhotenství je to velmi časté a normální, ale nemusíte to řešit sama. Znám odborníky, kteří vám pomohou cítit se lépe. Chtěla byste, abych vám někoho doporučila?“

6
Při příští kontrole se zeptejte

„Podařilo se vám vyhledat podporu?“ — follow-up výrazně zvyšuje šanci, že žena pomoc skutečně dostane. Zaznamante si: „Doporučena psychologická podpora.“

Nástroje, které máte k dispozici hned

Vše níže si můžete stáhnout, vytisknout nebo sdílet s pacientkou ještě dnes.

📋
EPDS dotazník k tisku
Edinburská škála postnatální deprese — vytiskněte a umístěte do čekárny. Žena ho vyplní ještě před kontrolou.
Stáhnout PDF
📱
Interaktivní EPDS online
Online verze dotazníku, kterou může pacientka vyplnit z mobilu — umístěte QR kód do čekárny nebo zašlete odkaz.
Otevřít dotazník
📬
Leták do ordinace s QR kódem — zdarma
Připravili jsme leták formátu A5, který si pacientky mohou vzít z ordinace. Obsahuje odkaz a QR kód na online EPDS. Zašleme zdarma na vaši adresu — stačí napsat na info@tehoduse.cz. Nebo si ho rovnou vytiskněte sami.
Stáhnout leták Požádat o zaslání
Náhled letáku EPDS A5

Vaše role: všimnout si a nasměrovat

Nejste psychologové a nikdo od vás nečeká, že budete. Vaše role je rozpoznat, citlivě pojmenovat a předat dál. Každá nastávající maminka má právo cítit se psychicky dobře — a vy jste mnohdy první, kdo může zpozorovat, že něco není v pořádku.

Každé včasné odeslání může změnit průběh celého těhotenství i první roky rodiny.

🎓
Webinář · Záznam · 99 Kč
Rozeznáte těhotenský smutek od skutečné deprese?
Naučte se rozpoznat signály, které nechcete přeslechnout — jak klást otázky, které otevírají prostor, a kdy a jak pacientku bezpečně nasměrovat. Online webinář s psycholožkou Mgr. Zuzanou Marečkovou Kloudovou, 90 minut.
Koupit záznam

Zdarma

Síť podpory — odborníci napříč kraji

Psychologové, psychoterapeuti a rodinná centra specializovaná na perinatální péči — seřazení podle krajů, pravidelně aktualizované. Vytiskněte a dejte na viditelné místo v ordinaci.

Otevřít síť podpory

Pro vaše pacientky

Služby TěhoDuše pro těhotné ženy

Individuální konzultace, online kurzy, audiorelaxace a skupiny — některé zdarma, jiné za symbolický poplatek. Vše přímo zaměřené na psychiku v těhotenství.

Zobrazit nabídku
Mgr. Tereza Sladká
Mgr. Tereza Sladká
Zakladatelka TěhoDuše · psycholožka · spisovatelka

Její profesní cesta začala u dětí a jejich rodičů — postupně si všímala, jak zásadní roli hraje období těhotenství v pozdějším fungování celé rodiny. Když tímto obdobím sama prošla, překvapilo ji, že v systému prenatální péče neexistuje komplexní psychologická podpora. To ji přivedlo k založení TěhoDuše. Je autorkou knih „Když slova bolí“, „Naučte se říct, co chcete“, „V pasti myšlenek“ a „Mámou v procesu“.

Zdroje

  1. Ryan, D., Milis, L., & Misri, N. (2005). Depression during pregnancy. Canadian Family Physician, 51(8), 1087–1093.
  2. Cox, J. L. et al. — Edinburgh Postnatal Depression Scale (EPDS): validation and cross-cultural application.
  3. Dunkel Schetter, C., & Tanner, L. (2022). Anxiety, depression and stress in pregnancy. Current Opinion in Psychiatry, PMC4447112.
  4. Biaggi, A. et al. (2016). Identifying the women at risk of antenatal anxiety and depression. Journal of Affective Disorders.
  5. TěhoDuše — Průzkum psychických potřeb těhotných žen v ČR, 2025 (n = 107).