Psychika v těhotenství · Emoce

Zklamání z pohlaví miminka
je častější, než si myslíte

Možná jste viděli záběry z gender reveal party, kde všichni jásají. Ale co ten pocit, který se nesdílí? Zklamání z pohlaví dítěte má jméno, je zcela lidské – a není důkazem toho, že budete špatnou matkou.

Mgr. Tereza Sladká Červenec 2025 8 minut čtení
Co je gender disappointment?
A jak je rozšířené
Gender disappointment – česky zklamání z pohlaví dítěte – jsou subjektivní pocity smutku při zjištění, že pohlaví miminka je jiné, než rodič doufal nebo očekával. Jde o uznávaný psychologický fenomén, nikoliv o caprice nebo chvilkovou náladu.
20 %
maminek prožívá určitou míru zklamání z pohlaví
Západní kultury
Maminky nejčastěji touží po dcerách nebo po „genderové rovnováze“ v rodině.
Asijské kultury
Touha po chlapečkovi je historicky silnější a kulturně podmíněná.

Co vidím ve své praxi

Pokud se s tím žena setká, může to být naprosto pohlcující. Setkávám se s maminkami, které pláčou celé dny, nemohou se podívat na ultrazvukové fotky, vyhýbají se kamarádkám, které čekají „to správné“ pohlaví. A pak cítí obrovskou vinu za to, že vůbec takové pocity mají.

Měla jsem dva kluky a celý život jsem snila o holčičce. Když mi při třetím těhotenství řekli, že je to zase kluk, rozbrečela jsem se přímo v ordinaci. Styděla jsem se před doktorkou, před manželem, sama před sebou. Plakala jsem v noci, když všichni spali. Říkala jsem si, že jsem hrozná matka, že si nezasloužím ani ty děti, co mám.
Já jsem chtěla kluka. Když řekli „holčička“, cítila jsem… nic. Prázdnotu. A pak obrovskou vinu, že necítím tu radost, kterou bych měla. Bála jsem se, že se s ní nikdy nespojím.

Říkám vám to proto, abyste věděly: pokud toto prožíváte, nejste samy. Tyto pocity nejsou důkazem toho, že budete špatnou matkou. Jsou důkazem toho, že jste člověk s očekáváními, sny a představami – a ty právě dostaly ránu.

Kdy je to ještě „normální“ a kdy vyhledat pomoc?

Dobrou zprávou je, že většina případů se vyřeší sama – často stačí první pohled na miminko, první pohlazení. Ten malý človíček ve vašem náručí najednou není „kluk“ nebo „holka“, ale vaše dítě.

Přirozená reakce
  • Smutek nebo zklamání v prvních dnech po zjištění
  • Potřeba času na zpracování
  • Pocity, které postupně odeznívají
  • Cítíte těhotenství, ale s jistou vzdáleností
Kdy vyhledat pomoc
  • Smutek přetrvává déle než několik týdnů
  • Nedokážete se na miminko těšit vůbec
  • Pláč nebo úzkost zasahují do běžného fungování
  • Cítíte se úplně odpojená od těhotenství
  • Objevují se myšlenky na sebepoškození
💡 Pokud nejsou nízká nálada a zklamání včas rozpoznány, mohou ovlivnit mateřské pouto s dítětem a zvyšují riziko poporodní deprese. Je vždy lepší říct to někomu dřív než pozdě.

Co funguje – tipy z praxe

1
Dejte si svolení truchlit

Zní to zvláštně – vždyť nikdo neumřel. Ale vlastně jakoby ano. Ztratily jste něco reálného: představu, sen, očekávání. A to bolí.

  • Řekněte si nahlas: „Je v pořádku, že jsem smutná.“
  • Napište si do deníku vše, co jste si představovaly – a rozlučte se s tím
  • Dopřejte si čas. Nemusíte být hned nadšené.

Jedna maminka z mé praxe napsala dopis „holčičce, kterou si přála“, když se dozvěděla, že čeká chlapečka. Napsala jí, co si s ní představovala, jak moc ji chtěla. A pak ten dopis spálila.

2
Prozkoumejte své „proč“

Často zjistíme, že za touhou po konkrétním pohlaví stojí něco hlubšího. Položte si otázky:

  • Odkud tato představa pochází?
  • Co konkrétně bych s holčičkou nebo klukem dělala, co s druhým pohlavím nejde?
  • Jsou tyto aktivity skutečně vázané na pohlaví?

„Uvědomila jsem si, že jsem chtěla holčičku, protože mám krásný vztah s mámou. Ale pak mi došlo – ten vztah nevznikl proto, že jsem holka. Vznikl proto, jaká máma je. A taková můžu být i já. Pro kohokoliv.“

3
Vypněte sociální sítě (aspoň na chvíli)

Dokonalé gender reveal fotky, růžové nebo modré balónky, nadšené komentáře – to všechno nepomáhá, když se necítíte nadšeně.

  • Dejte si detox od Instagramu
  • Odhlaste se z těhotenských skupin, pokud vás zraňují
  • Je v pořádku odložit oznámení rodině, dokud nebudete připravená
4
Najděte si „důkazy“ z reality

Často máme zkreslené představy o tom, jaké je rodičovství s klukem vs. holčičkou. Zkoušejte trávit čas s dětmi „nechtěného“ pohlaví, sledujte rodiny, které vás inspirují, vzpomeňte si na vztahy s lidmi opačného pohlaví, které vás obohatily.

5
Vyberte jméno, které vás spojí

Někdy je miminko dlouho jen „ten kluk“ nebo „ta holka“. Konkrétní jméno pomáhá přestat vnímat pohlaví a začít vnímat člověka – unikátní bytost, která teprve přichází.

6
Mluvte o tom – ale vybírejte si, s kým

Vyhněte se lidem, kteří řeknou „hlavně že je zdravé“ – to víte sama, a taková slova vaše pocity pouze přehlíží. Hledejte někoho, kdo řekne: „To musí být těžké, chceš o tom mluvit?“

A nemusíte předstírat. Nekupujte hned věci v „té správné“ barvě, pokud to bolí. Je v pořádku říct blízkým, že potřebujete čas.

Co za touhou po pohlaví často stojí

Zklamání zřídkakdy vzniká z ničeho. Za touhou po konkrétním pohlaví se skrývají hlubší motivy – a jejich prozkoumání je jedním z nejúčinnějších kroků ke zpracování.

Krásný vztah s rodičem stejného pohlaví může vytvářet touhu zažít něco podobného jako matka nebo otec. Jenže tento vztah nevznikl díky pohlaví – vznikl díky tomu, jací tito lidé jsou.

Ženy, které měly náročné dětství s rodiči jednoho pohlaví, si někdy přejí opačné pohlaví dítěte – jakoby „nový start“. Tato motivace si zaslouží prostor k prozkoumání.

Pokud máte zkušenost jen s jedním pohlavím – např. vyrůstaly jste mezi bratry nebo sestrami – může být opačné pohlaví prostě neznámé. A neznámé děsí. To je přirozené.

Někdy si žena sama o sobě moc nestojí za touhou po konkrétním pohlaví, ale přebírá přání partnera, tchyně nebo širší rodiny. Identifikovat tento zdroj pomůže oddělit vaše vlastní pocity od pocitů ostatních.

Vaše dítě není „kluk“ nebo „holka“. Je to unikátní bytost, která vás překvapí tisíckrát – a pohlaví bude to nejméně zajímavé překvapení ze všech.

Zdarma

Bezplatný kurz

Praktický online kurz pro ženy, které chtějí porozumět svým emocím v těhotenství a najít cestu, jak si pomoct.

Začít kurz
Zdarma

Síť podpory TěhoDuše

Hledáte někoho, s kým to probrat? Pomůžeme vám najít odborníka nebo skupinu podpory, která vám bude rozumět.

Najít podporu
Mgr. Tereza Sladká
Mgr. Tereza Sladká
Zakladatelka TěhoDuše · psycholožka · spisovatelka
Její profesní cesta začala u dětí a jejich rodičů – postupně si všímala, jak zásadní roli hraje období těhotenství v pozdějším fungování celé rodiny. Když tímto obdobím sama prošla, překvapilo ji, že v systému prenatální péče neexistuje komplexní psychologická podpora. To ji přivedlo k založení TěhoDuše. Je autorkou knih „Když slova bolí“, „Naučte se říct, co chcete“, „V pasti myšlenek“ a „Mámou v procesu“.
Zdroje
  1. Hendl, T., & Browne, T. K. (2020). Is ‚gender disappointment‘ a unique mental illness? Medicine, Health Care and Philosophy, 23(2), 281–294.
  2. Jayarajah, C. (2024). Is gender disappointment a mental health or sociocultural issue? BJPsych Bulletin, 48(6), 1–5.
  3. Stahnke, B., & Cooley, M. (2025). A systematic review of current literature on gender disappointment. Affilia: Feminist Inquiry in Social Work.
  4. Theerthaana, P., & Sheik Manzoor, A. K. (2019). Gender disappointment in India: SEM modeling approach. Archives of Women’s Mental Health, 22(5), 593–603.
  5. Gidget Foundation Australia. (n.d.). Gender disappointment. gidgetfoundation.org.au
Psychika po porodu

Šestinedělí:
co je normální a co už ne?

Právě jste porodila. A najednou to není takové, jak jste čekala. Šestinedělí je plné protikladů – obrovské lásky i vyčerpání, radosti i slz, pocitů „dávám to v pohodě“ i „tohle nezvládnu“. A to je normální. Ale někdy může být obtížné poznat, kde přesně stojíte.

Mgr. Tereza Sladká · Leden 2026 · 10 minut čtení

Připravili jsme pro vás orientační pomůcky – dotazník a přehledné škály, které vám mohou pomoci lépe porozumět tomu, co prožíváte. Nejsou to diagnostické nástroje a nenahrazují odborné vyšetření. Slouží především k tomu, abyste mohla lépe pojmenovat, co cítíte, a rozhodnout se, zda je čas oslovit psychologa, gynekoložku nebo porodní asistentku.

Pořád platí, že o pomoc si můžete říct kdykoli. Nemusíte čekat, až to bude „dost vážné“. Vaše pocity jsou důležité a zasloužíte si podporu – ať už se nacházíte kdekoli na spektru šestinedělí.

Potřebovat pomoc není slabost. Je to normální. Být matkou se učíme – a to je v pořádku.

Baby blues nebo poporodní deprese?

Tohle je jedno z nejdůležitějších rozlišení, která v šestinedělí existují. Obojí jsou reálné zkušenosti, obojí jsou prožívané intenzivně – ale vyžadují jiné řešení. Mnoho žen si klade otázku, kde přesně leží hranice. Odpověď záleží především na době trvání a intenzitě toho, co cítíte.

Baby blues zažije přibližně čtyři z pěti žen. Je to přirozená hormonální bouře prvních dnů po porodu – emocionální výkyvy, pláč bez jasného důvodu, střídání nálad. Klíčové je, že sama od sebe odezní. Poporodní deprese je jiná v tom, že neodchází. Trvá, prohlubuje se a začíná ovlivňovat fungování v každodenním životě.

Přirozená reakce

Baby blues

  • Prožívá jej až 80 % žen
  • Pláč bez zjevného důvodu
  • Střídání nálad, únava, nejistota
  • Vrcholí 3.–5. den po porodu
  • Odezní samo během pár dnů
  • Hormony si postupně sedají
Není třeba léčba – stačí podpora a odpočinek
Vyžaduje odbornou péči

Poporodní deprese

  • Trvá déle než dva týdny
  • Intenzivnější než baby blues
  • Neodchází samo od sebe
  • Omezuje každodenní fungování
  • Pocity viny, prázdnoty, bezmoci
  • Není to otázka vůle ani charakteru
Zdravotní stav, který se dá léčit – a léčba funguje

Tohle je normální v šestinedělí

Šestinedělí je náročné pro každou ženu – bez výjimky, bez ohledu na to, zda je to vaše první nebo třetí dítě. Tělo se zotavuje z porodu, hormony se přeskupují, spánek chybí a zároveň se rodí nová identita. V tomto kontextu jsou mnohé pocity, které se zdají alarmující, zcela přirozenou součástí adaptace.

Emocionální horská dráha

Je úplně normální cítit obrovskou lásku k miminku – a zároveň si připadat vyčerpaná a pochybovat o sobě. Radost i smutek zároveň. Pochybnosti „jsem dost dobrá matka?“ Strach, že něco uděláte špatně. To všechno je součástí šestinedělí. Není to selhání, je to přizpůsobování se zcela novému životu.

Co patří do normální adaptace
  • Spánek v útržcích a pocit hlubokého fyzického vyčerpání
  • Bolest a diskomfort v těle po porodu
  • Pocit, že nezvládáte vše tak dobře, jak jste si představovala
  • Touha po přítomnosti blízkých – nechcete být sama
  • Potřeba pomoci s domácností a každodenními povinnostmi
  • Potřeba mluvit o tom, co prožíváte – opakovaně
  • Baby blues v prvním týdnu: pláč bez zjevného důvodu

To všechno je zdravé a správné. Přijímat pomoc, mluvit o svých pocitech a odpočívat, kdykoli je to možné – to nejsou projevy slabosti, ale moudrosti.

Tohle už vyžaduje odbornou pomoc

Existují signály, které přesahují rámec normální adaptace. Nejde o morální selhání ani o to, že jste „slabá“. Jde o stav, který potřebuje odbornou péči – stejně jako potřebuje péči zlomená ruka nebo zánět. Čím dříve si o pomoc říknete, tím lépe a rychleji se situace zlepší.

Zvláštní pozornost věnujte situaci, kdy tyto pocity trvají déle než dva týdny nebo kdy se zhoršují. A okamžitě vyhledejte pomoc, pokud máte myšlenky na ublížení sobě nebo miminku – i kdyby se vám zdálo, že jsou „jenom v hlavě“.

Signály, které si zaslouží odbornou pozornost
  • Hluboký smutek nebo beznaděj, které přetrvávají déle než dva týdny
  • Ztráta radosti ze všeho – věcí, které vás dříve těšily
  • Intenzivní pocity viny nebo myšlenky „jsem špatná matka“
  • Neschopnost spát, i když miminko spí a vy jste vyčerpaná
  • Problém postarat se o základní vlastní potřeby
  • Úplné uzavření se do sebe, odtažení od partnera i rodiny
  • Panické ataky nebo silná úzkost bez zjevné příčiny
  • Myšlenky na ublížení sobě nebo miminku

Kde se na spektru nacházíte?

Šestinedělí není černobílé. Pocity se mísí, přicházejí a odcházejí, mění se ze dne na den. Následující přehled může pomoci zorientovat se v tom, co prožíváte – a udělat si obrázek, zda je čas vyhledat podporu.

Spektrum pocitů v šestinedělí

Od přirozené adaptace po stavy vyžadující odbornou péči

Přirozená adaptace

Normální šestinedělí

  • Únava a fyzické vyčerpání
  • Emocionální výkyvy (radost i slzy)
  • Občasné pochybnosti
  • Baby blues v prvním týdnu
  • Potřeba odpočinku a podpory
  • Hledání nové identity matky
To je v pořádku. Toto šestinedělí patří do přirozeného průběhu.
›
Sledujte vývoj

Věnujte pozornost

  • Častý pláč nebo smutek
  • Silná úzkost nebo obavy
  • Potíže s usínáním i ve vyčerpání
  • Ztráta radosti z většiny věcí
  • Pocit, že jste špatná matka
  • Uzavírání se od ostatních
Pokud trvá déle než 2 týdny nebo se zhoršuje – je čas na odborníka.
›
Vyhledejte pomoc

Potřebujete podporu

  • Trvalý smutek nebo beznaděj
  • Neschopnost péče o miminko
  • Myšlenky na ublížení
  • Pocit úplné prázdnoty
  • Panické ataky nebo extrémní úzkost
  • Myšlenky, které vás děsí
Krizová linka 116 123 je k dispozici nonstop a zdarma.

Tři otázky, které vám pomohou se zorientovat

Pokud si nejste jistá, kde stojíte, zkuste si odpovědět na tři základní otázky. Nejsou to diagnostická kritéria – jsou to jednoduché ukazatele, které mohou pomoci pojmenovat, co se děje. Klikněte na odpověď, která vás nejlépe vystihuje.

Ptejte se samy sebe

Rychlé orientační otázky pro lepší sebepoznání v šestinedělí

1 „Zažívám chvíle, kdy se cítím dobře?“
2 „Zvládám se o miminko postarat?“
3 „Zlepšuje se to postupně?“
Toto není diagnostický nástroj. Pokud máte jakékoli pochybnosti, obraťte se na odborníka.

Podrobnější dotazník

Chcete si udělat podrobnější obrázek? Následující dotazník vám položí deset otázek o tom, jak se cítíte. Na konci dostanete orientační zpětnou vazbu. Pamatujte – jde o pomůcku, nikoli diagnózu. Odpovídejte upřímně a v souladu s tím, jak se cítíte v posledních dnech.

Orientační dotazník šestinedělí

10 otázek · přibližně 3 minuty · anonymní

Co dělat, když to není v pořádku?

Ten první krok – přiznat si, že to není v pohodě – je nejtěžší. Mnoho žen čeká, až to bude „dostatečně vážné“. Ale nemusíte čekat. Raději se ozvěte jednou zbytečně než vůbec. Tady jsou konkrétní kroky, které můžete udělat.

Partnerovi, mamince, porodní asistentce, gynekoložce. Pojmenování toho, co prožíváte – nahlas, druhému člověku – je první a nejdůležitější krok. Není to slabost. Je to odvaha a péče o sebe i o miminko.
Ne každý psycholog rozumí specifickým potřebám žen po porodu. Hledejte někoho, kdo má zkušenosti s perinatálním obdobím – rozumí hormonálním změnám, vztahové dynamice s miminkem i proměně identity, kterou mateřství přináší.
Pokud je psychiatr doporučí, mnohé jsou bezpečné i při kojení. Vaše psychické zdraví je stejně důležité jako fyzické. Léky jsou jedním z nástrojů – ne přiznáním selhání. Miminko potřebuje matku, které se daří dobře.
Krizová linka 116 123 funguje nonstop, celý rok, zdarma. Nemusíte čekat na objednání k lékaři. Kdykoli máte pocit, že to nezvládáte – zavolejte. Není hanba zavolat. Je to odvaha a správné rozhodnutí.
Pomoc je dostupná kdykoli

O pomoc si můžete říct KDYKOLI

Není třeba čekat, až to bude „dost vážné“. Vaše pocity jsou důležité a zasloužíte si podporu – ať už se nacházíte kdekoli na spektru šestinedělí.

Krizová linka
116 123
nonstop · zdarma
Linka důvěry
116 111
nonstop · zdarma
TěhoDuše
tehoduse.cz
psychologická podpora

Šestinedělí je období obrovských změn – tělesných, hormonálních i emocionálních. Nejste na to samy. Pokud máte pochybnosti, raději se ozvěte. Jsme tu pro vás.

Mgr. Tereza Sladká
Autorka článku
Mgr. Tereza Sladká
Zakladatelka TěhoDuše · psycholožka · spisovatelka
Její profesní cesta začala u dětí a jejich rodičů – postupně si všímala, jak zásadní roli hraje období těhotenství v pozdějším fungování celé rodiny. Když tímto obdobím sama prošla, překvapilo ji, že v systému prenatální péče neexistuje komplexní psychologická podpora. To ji přivedlo k založení TěhoDuše. Je autorkou knih „Když slova bolí“, „Naučte se říct, co chcete“, „V pasti myšlenek“ a „Mámou v procesu“.
Zdroje
  1. O’Hara, M. W., & McCabe, J. E. (2013). Postpartum depression: current status and future directions. Annual Review of Clinical Psychology.
  2. Gjerdingen, D. et al. (2009). Postpartum depression screening: importance, methods, barriers, and recommendations for practice. Journal of the American Board of Family Medicine.
  3. World Health Organization (2022). Mental health of women during and after pregnancy. WHO.
  4. Seng, J. S. et al. (2013). Prevalence, trauma history, and risk for posttraumatic stress disorder among nulliparous women in maternity care. Obstetrics & Gynecology.
Psychika v těhotenství

Jednoduchá dechová cvičení
pro každý den

Dech je jako kotva. Dokáže nás zastavit v přítomném okamžiku a přinést klid i do těch nejnáročnějších situací. V těhotenství je práce s dechem obzvlášť důležitá – nejen že pomáhá zklidnit mysl, ale také prohlubuje spojení s miminkem a připravuje nás na porod.

Mgr. Tereza Sladká duben 2026 5 min čtení

Vědomá práce s dechem je jeden z nejpřirozenějších nástrojů, jaký máme k dispozici. Na rozdíl od mnoha jiných technik nevyžaduje žádné pomůcky, žádný speciální čas ani místo – funguje v čekárně u lékaře stejně dobře jako doma v posteli. A v těhotenství má práce s dechem ještě jeden rozměr navíc: dýcháte doslova pro dva.

Výzkumy ukazují, že vědomé zpomalení dechu ovlivňuje autonomní nervový systém – konkrétně aktivuje jeho parasympatickou větev, která je zodpovědná za odpočinek a regeneraci. Stresové hormony klesají, srdeční tep se uklidňuje a tělo přechází z pohotovostního módu do klidu. To se přirozeně přenáší i na miminko.

Proč jsou dechová cvičení v těhotenství tak užitečná?

Co vám vědomý dech přináší
  • Snižuje hladinu stresových hormonů v těle
  • Podporuje lepší okysličení těla – a tedy i miminka
  • Pomáhá při úzkosti a napětí
  • Může zmírnit nevolnosti
  • Připravuje na zvládání kontrakcí při porodu
  • Prohlubuje spojení s miminkem

Základní dechová cvičení pro každý den

Vybraly jsme tři techniky, které jsou bezpečné po celou dobu těhotenství a zvládne je každá z vás – bez předchozích zkušeností, bez cvičebního oblečení, bez čehokoli. Začněte tou, která vás zaujme nejvíce, a postupně zkoušejte i ostatní.

1
Zklidňující dech 4–7–8

Tato technika pochází z jógové tradice a v posledních letech ji popularizoval americký lékař Andrew Weil. Je skvělá pro rychlé zklidnění – třeba před spaním, při záchvatu úzkosti nebo když cítíte, že se napětí v těle hromadí.

Klíčem je prodloužený výdech: trvá dvakrát déle než nádech, a právě to je signál, který tělu říká, že je bezpečno.

  1. Pohodlně se posaďte nebo lehněte
  2. Nadechněte se nosem na 4 doby
  3. Zadržte dech na 7 dob
  4. Vydechněte ústy na 8 dob, jako byste sfoukávaly svíčku
  5. Opakujte 3–4krát
💡
Pokud jsou pro vás čísla nepříjemná, soustřeďte se prostě na to, aby byl výdech delší než nádech.
2
Dech do bříška

Brániční dýchání je způsob, jakým dýcháme přirozeně – ale stres a napětí nás postupně naučily dýchat mělce, do hrudníku. Tato technika nás vrací zpátky k přirozenému rytmu a pomáhá uvolnit napětí, které se v těhotenství v oblasti břicha a pánevního dna snadno hromadí.

  1. Položte jednu ruku na hrudník a druhou na bříško
  2. Představte si, že vaše bříško je jako balónek
  3. S nádechem ho nechte jemně nafouknout – ruka na hrudníku by se měla hýbat jen minimálně
  4. S výdechem ho nechte přirozeně splasknout
  5. Opakujte v příjemném rytmu, bez spěchu
💡
Můžete si představovat, jak s každým nádechem posíláte miminku láskyplný pozdrav.
3
Uklidňující počítání dechu

Tato jednoduchá technika kombinuje vědomé dýchání s pozorností – a tím je velmi blízká meditaci. Ideální je pro chvíle, kdy se myšlenky točí v kruhu a vy je potřebujete zastavit, aniž byste je potlačovaly. Počítání je jen kotva, ke které se vracíte.

  1. Začněte normálně dýchat a sledovat svůj dech
  2. Počítejte každý výdech od 1 do 10
  3. Když dojdete k 10, začněte znovu od 1
  4. Pokud se zamyslíte a ztratíte počítání, jednoduše začněte znovu od 1 – bez sebekritiky
💡
Není důležité dokončit celé počítání. Důležité je všimnout si, když se mysl zatoulá, a jemně ji přivést zpět.
Vyzkoušejte dech 4–7–8 hned teď
Pokud si nejste jistá tempem, nechte se provést. Průvodce odpočítá tři celé cykly.
– připravena?
Každý den přináší spoustu příležitostí k malé dechové pauze – a mnohdy stačí jen tři vědomé nádechy, aby se celý svět zpomalil.

Kdy si dopřát svoji chvilku s dechem?

Začít může být těžké. Ale ačkoli se to ze začátku nezdá, každý den přináší spoustu příležitostí k malé dechové pauze. Nemusí to být formální „cvičení“ – stačí si vědomě všimnout nádechu a výdechu, kdekoli jste.

Ráno — přivítání dne
Ještě než vstanete z postele, dopřejte si tři dlouhé, láskyplné nádechy a výdechy. Jemně probudíte sebe i miminko.
Poledne — zastavení
Než se pustíte do oběda, zkuste si najít klidnou minutku. Pomůže vám zpomalit a lépe vnímat, co vaše tělo potřebuje.
Čekárna u lékaře
Čekání u lékaře může být stresující – právě proto je to skvělý čas na jemné počítání dechu a nalezení vnitřního klidu.
Večer — zklidnění
Den krásně uzavřete několika hlubokými nádechy do bříška. Tělo dostane signál, že je čas na odpočinek.

Kdy jsou dechová cvičení zvlášť užitečná?

Jsou chvíle, kdy je úplně přirozené cítit větší napětí nebo nervozitu – a v těhotenství jich není málo. Kontroly u lékaře, čekání na výsledky vyšetření, důležité rozhovory nebo prostě jen noc, kdy se myšlenky nechtějí zastavit. Vědomý dech vám v těchto chvílích může být skutečnou oporou.

Pár vědomých výdechů v čekárně nebo přímo na vyšetřovacím stole pomůže zklidnit nervovou soustavu – nenápadně, aniž by si toho kdokoli všiml. V momentech nejistoty, kdy čekáte na výsledky, se soustředění na rytmus nádechu a výdechu postará o to, že úzkostné myšlenky trochu povolí a vy budete schopná lépe vnímat přítomný okamžik.

Zvláštní kapitolou je nespavost. Noční obavy a přemítání jsou v těhotenství velmi časté – a technika 4–7–8 je pro tyto situace přímo stvořená. Prodloužený výdech aktivuje parasympatický nervový systém a tělo přirozeně uvádí do stavu připraveného ke spánku.

A pak je tu porod. Vědomé dýchání je jedním z nejvýznamnějších nástrojů pro zvládání bolesti a napětí při kontrakcích. Čím více ho trénujete nyní – v klidných chvílích každodenního života – tím přirozenějším se stane v rozhodujícím okamžiku.

Pamatujte
  • Dýchejte vždy tak, jak je vám příjemné – buďte jemná a vnímejte, jak vaše tělo reaguje
  • Nedělejte násilné nebo nepříjemné nádechy
  • Kdyby se vám zamotala hlava, zpomalte nebo si dejte pauzu
  • Každý den nemusí být stejný – naslouchejte svému tělu

Speciální cvičení pro spojení s miminkem

Dech může být i mostem mezi vámi a miminkem. Toto jednoduché cvičení nemá správné ani špatné provedení – stačí chvíle klidu a ochota věnovat pozornost tomu, co se děje uvnitř.

Pohodlně se usaďte nebo lehněte
Položte obě ruce na bříško
S každým nádechem si představte, jak k miminku proudí láska a klid
S každým výdechem uvolněte případné obavy nebo napětí
Povídejte si s miminkem nebo mu v duchu posílejte láskyplné myšlenky

Výzkumy naznačují, že miminka v děloze vnímají emocionální stav matky – hladinu kortizolu i rytmus jejího srdce. Každá chvíle klidu, kterou si dopřejete, je tedy zároveň dárkem pro ně. A to je, myslíme, dobrý důvod začít ještě dnes.

Zdarma
Audiorelaxace ke stažení
Navedeme vás dechem i hlasem. Stáhněte si naše audiorelaxace a cvičte kdykoli – doma, v posteli, před spaním.
Stáhnout zdarma
99 Kč
Webinář o sebepéči
Jak pečovat o sebe v těhotenství – prakticky, bez pocitů viny a s psychologickým zázemím. Online, ve vašem tempu.
Koupit webinář
Mgr. Tereza Sladká
Mgr. Tereza Sladká
Zakladatelka TěhoDuše · psycholožka · spisovatelka
Její profesní cesta začala u dětí a jejich rodičů – postupně si všímala, jak zásadní roli hraje období těhotenství v pozdějším fungování celé rodiny. Když tímto obdobím sama prošla, překvapilo ji, že v systému prenatální péče neexistuje komplexní psychologická podpora. To ji přivedlo k založení TěhoDuše. Je autorkou knih „Když slova bolí“, „Naučte se říct, co chcete“, „V pasti myšlenek“ a „Mámou v procesu“.
Zdroje
  1. Jerath, R., et al. (2006). Physiology of long pranayamic breathing. Medical Hypotheses, 67(3), 566–571.
  2. Ma, X., et al. (2017). The Effect of Diaphragmatic Breathing on Attention, Negative Affect and Stress in Healthy Adults. Frontiers in Psychology, 8, 874.
  3. Balban, M. Y., et al. (2023). Brief structured respiration practices enhance mood and reduce physiological arousal. Cell Reports Medicine, 4(1).
  4. Zaccaro, A., et al. (2018). How Breath-Control Can Change Your Life. Frontiers in Human Neuroscience, 12, 353.
Šestinedělí

(Ne)kojení
a psychika dítěte

Prso, nebo lahev? Jedno z prvních rozhodnutí, které jako čerstvá maminka řešíte – a jedno z těch nejvíc emocionálně nabitých.

Mgr. Tereza Sladká duben 2026 8 min čtení

Ze všech stran se na vás valí rady. Porodnice, internet, tchýně, kamarádky. Každý má svůj názor a často jsou v přímém rozporu. A vy uprostřed toho, nevyspalá, s bolestivými prsy, s pocitem, že na vašem rozhodnutí závisí celá budoucnost vašeho miminka.

Jenže tohle období by mělo být o něčem jiném. O radosti, o poznávání nového člověka, o vzájemném sžívání. Ne o vině a pochybnostech.

Co když si řekneme pravdu? Co když se podíváme na to, co o kojení a psychice dětí skutečně víme z výzkumů – a co jsou jen mýty a společenský tlak?

Ochrání kojení dítě před psychickými problémy?

Jedna z nejčastějších obav: pokud nebudu kojit, bude moje dítě náchylnější k depresím nebo úzkostem?

Rozsáhlý přehled 21 vědeckých studií z roku 2023 přinesl poměrně jasnou odpověď – kojení samo o sobě není zárukou duševního zdraví v dospělosti. Bugaeva et al., 2023 – European Psychiatry

A naopak: to, že jste nekojily, neznamená, že vaše dítě bude mít psychické potíže. Takhle jednoduše to nefunguje.

Jsou kojené děti chytřejší?

Tohle je téma, které žije vlastním životem. Krátká odpověď: rozdíl existuje, ale je tak malý, že v praxi nehraje roli.

Rozdíl v IQ: jak velký to vlastně je?
Vizualizace průměrného rozdílu mezi kojenými a nekojenými dětmi
100
Nekojené dítě
vs
103
Kojené dítě
(6+ měsíců)
💡 Rozdíl 3 IQ bodů: jako vyřešit úlohu za 5 minut vs. 5 minut a 15 sekund. A ve studiích sourozenců — kde jedno bylo kojené a druhé ne — tento rozdíl zcela mizí.

Plný efekt přichází až po šesti měsících kojení. U kojení kratšího než dva měsíce se neprojevuje prakticky nic. U předčasně narozených dětí může být rozdíl o něco větší – kolem 6 bodů.

A navíc – není jasné, jestli za těmi 3 body stojí opravdu mateřské mléko, nebo spíš celkové zázemí rodiny. Ženy, které kojí déle, mívají často i jiné podmínky – mohou být déle doma, mají lepší přístup k podpoře. Výzkum tohle zatím nedokáže spolehlivě odlišit.

Když srovnáme rodiny s dvěma dětmi, kde jedno bylo kojené a druhé ne, veškeré rozdíly v IQ mizí.

Takže pokud kojit nemůžete nebo nechcete, ty teoretické 3 IQ body za to nestojí. A pravděpodobně ani nejsou tyto rozdíly reálné! Na vývoj dítěte má mnohem větší vliv láskyplné prostředí, pozornost a péče.

Budou mě kojené děti víc milovat?

Ne. A tady je to vlastně krásně jednoduché.

Ano, při kojení se uvolňuje oxytocin. Miminko v náručí, tlukot srdce, teplo kůže – to všechno jsou krásné momenty. Ale stejné pouto vzniká i při krmení lahvičkou, při mazlení, při společném usínání.

Co říkají data o citové vazbě
  • Výzkum zahrnující téměř 9 000 rodin neukazuje zásadní rozdíly v kvalitě citové vazby mezi kojenými a nekojenými dětmi.
  • Ženy s vlastní jistou citovou vazbou kojí častěji a déle — ne proto, že by je kojení proměnilo, ale proto, že mají víc podpory.
  • Císařský řez, komplikace po porodu nebo nemožnost kojit od začátku — na citovou vazbu to nemá žádný vliv.

Pojďme být upřímní: ne pro každou ženu je kojení ta idylická chvíle z reklamy. Pro některé je to bolest, frustrace, únava. Krvavé bradavky a pocit, že to prostě nejde. Kojit „protože se to má“, i když vám to způsobuje utrpení, vazbě s dítětem nepomůže – spíš naopak.

Na čem záleží? Na tom, JAK krmíte. Jestli jste při tom přítomná, pozorná, v kontaktu s miminkem.
💚
Tip: Ať už krmíte jakkoli, udělejte si z toho rituál. Klidné místečko, oční kontakt, pár tichých slov. Může to být vaše společná chvilka – s prsem i s lahvičkou.

Co skutečně formuje vývoj dítěte?

Data hovoří jasně: způsob krmení je jen jedním z mnoha faktorů. A rozhodně ne tím nejdůležitějším.

Co ovlivňuje psychický vývoj dítěte?
Orientační srovnání váhy různých faktorů dle odborné literatury
Láskyplné prostředí
★★★
Spánek a odpočinek
★★★
Reagování na potřeby
★★★
Duševní pohoda matky
★★★
Kojení vs. lahvička
☆☆☆

Zdravotní přínosy kojení – bez přehánění

Férově řečeno, kojení má reálné zdravotní výhody.

Kojené děti bývají v prvním roce méně často v nemocnici s dýchacími potížemi, mívají méně zánětů uší, průjmů a ekzémů. Mají nižší riziko syndromu náhlého úmrtí kojence. Z dlouhodobého hlediska kojení snižuje riziko obezity, cukrovky i některých typů dětské rakoviny. Kojení však není neprůstřelná vesta. Kojené dítě se taky může nakazit, může onemocnět. Imunita je mozaika a kojení je jeden dílek – důležitý, ale ne jediný.
Krmit může kdokoli – partner, babička, chůva. Vy si můžete odpočinout. Nedostatek spánku je často hlavní příčinou duševních obtíží po porodu. Umělá výživa zjednodušuje návrat do práce, dává svobodu v jídle a pití a má stabilní, přesně definované složení. Existují speciální výživy pro alergické děti nebo nedonošence. U mateřského mléka si tělo bere živiny i na úkor matky, což může vést k únavě nebo nedostatkům.
Pokud toužíte kojit, ale narážíte na překážky – bolest, nedostatečná tvorba mléka, problémy s přisáváním – laktační poradkyně může situaci výrazně změnit. Kdykoli ale máte právo říct „dost“. Vaše duševní pohoda je pro miminko cennější než mateřské mléko.

Tak jak to tedy je?

Kojíte a funguje to?
  • Pokračujte, dokud je to příjemné pro vás i miminko.
  • Reálné zdravotní výhody existují.
  • Užívejte si ty chvíle blízkosti.
Nekojíte nebo nemůžete?
  • Je to vaše právo – žádné vysvětlování není potřeba.
  • Citová vazba tím netrpí.
  • Vaše duševní pohoda je priorita.

Dnes se pohybujeme mezi dvěma extrémy – od stigmatizování maminek s lahvičkou po glorifikaci kojení jako jediné správné cesty. Obojí škodí.

Spokojená máma = spokojené miminko.

A kojení v téhle rovnici nehraje skoro žádnou roli.

Článek vychází z knihy „Psychický vývoj dítěte“ (Sladká, 2026 – teprve vyjde) a odborných zdrojů uvedených níže.
Mgr. Tereza Sladká
Mgr. Tereza Sladká
Zakladatelka TěhoDuše · psycholožka · spisovatelka
Její profesní cesta začala u dětí a jejich rodičů – postupně si všímala, jak zásadní roli hraje období těhotenství v pozdějším fungování celé rodiny. Když tímto obdobím sama prošla, překvapilo ji, že v systému prenatální péče neexistuje komplexní psychologická podpora. To ji přivedlo k založení TěhoDuše. Je autorkou knih „Když slova bolí“, „Naučte se říct, co chcete“, „V pasti myšlenek“ a „Mámou v procesu“.
Zdroje
  1. Anderson, J. W., Johnstone, B. M., & Remley, D. T. (1999). Breast-feeding and cognitive development: A meta-analysis. American Journal of Clinical Nutrition, 70(4), 525–535.
  2. Bachrach, V. R. G., Schwarz, E., & Bachrach, L. R. (2003). Breastfeeding and the risk of hospitalization for respiratory disease in infancy. Archives of Pediatrics & Adolescent Medicine, 157(3), 237–243.
  3. Bugaeva, P., Kasyanov, E., Borisova, O., et al. (2023). Association of breastfeeding with mental disorders in mother and child. European Psychiatry, 66(S1).
  4. Horta, B. L., Loret de Mola, C., & Victora, C. G. (2015). Long-term consequences of breastfeeding on cholesterol, obesity, systolic blood pressure and type 2 diabetes. Acta Paediatrica, 104, 30–37.
  5. Ip, S., Chung, M., Raman, G., et al. (2007). Breastfeeding and maternal and infant health outcomes in developed countries. Evidence Report/Technology Assessment, 153, 1–186.
  6. Linde, K., Lehnig, F., Nagl, M., & Kersting, A. (2020). The association between breastfeeding and attachment: A systematic review. Midwifery, 81, 102592.
  7. Peñacoba, C., & Catala, P. (2019). Associations between breastfeeding and mother–infant relationships: A systematic review. Breastfeeding Medicine, 14(9), 616–629.
  8. Task Force on Sudden Infant Death Syndrome. (2016). SIDS and other sleep-related infant deaths. Pediatrics, 138(5), e20162938.